Hluboká touha po božstvu

Imamurův první barevný snímek se odvíjí jako horečnatá vize, v níž se každodenní život řídí dávnými mýty a v níž naopak skutečnost plodí nové legendy. Dílo je sice polemikou s racionalistickým pojetím světa, ale především je obrazově působivou baladou, nabitou pro nás nezvyklými či zcela neznámými emocemi. Tokijský inženýr Karija přijede na jihojaponský ostrov Kurage, aby tam zajistil zdroj pitné vody pro cukrovar, patřící velké společnosti. Seznamuje se s poměry na ostrově a s jeho historií, ale především proniká do vztahů v kdysi vážené rodině Futoriových, která je kvůli incestu už dvacet let objektem pohrdání, posměchu a kruté diskriminace. Přicházející industrializace znemožní otci Nekičimu Futorimu vykoupit sebe a svůj rod z částečně nespravedlivého prokletí. Nadějný milostný vztah inženýra Kariji s retardovanou Toriko Futoriovou zkrachuje, a Nekičiho pokus o útěk z ostrova s milovanou sestrou Umou skončí tragedií.

Imamura se staví jednoznačně na stranu "primitivního" společenství, jež navzdory drastickým tradicím žije v souladu s přírodou a s lidskou přirozeností (např. incest je v prostředí izolované komunity nazírán jako zvrácenost teprve až s narůstajícím vlivem západního myšlení). (pstp)