Réžia:
Jiří KubíčekScenár:
Edgar DutkaKamera:
Zdeněk KovářHudba:
Petr SkoumalHrajú:
František NepilVOD (1)
Epizódy(12)
-
Já Baryk a moje sýkorky (E01)
-
Já Baryk a můj zajíc (E02)
-
Já Baryk a můj ježek (E03)
-
Já Baryk a můj čáp (E04)
-
Já Baryk a můj šnek (E05)
-
Já Baryk a můj slepýš (E06)
-
Já Baryk a můj krtek (E07)
-
Já Baryk a moje žába (E08)
-
Já Baryk a moje vlaštovka (E09)
-
Já Baryk a můj srnec (E10)
-
Já Baryk a můj bažant (E11)
-
Já Baryk a moje vrána (E12)
Obsahy(1)
Dvanáct příběhů, z nichž každý je věnovaný vždy jednomu měsíci v roce a jednomu zvířeti, se kterým se dobromyslný pes Baryk ve svém okolí potká, to je spousta veselých i napínavých příhod. A ještě se děti dozvědí o jednotlivých zvířatech i zajímavé podrobnosti z jejich života - třeba, že zajíc je jako velbloud - nemusí půl roku pít, jaké druhy sýkorek u nás žijí, kolik hrabošů chytí čáp za hodinu, jaký je rozdíl mezi vránou a havranem, kolikrát je větší blecha krtčí nežli psí a další a další informace, které určitě nebudou znát často ani dospělí diváci. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie používateľa Adam Bernau k tomuto seriálu (1)
Já Baryk (2002)
Tento večerníček vlastně stačí poslouchat. Nepilův přednes čehokoli je fenomén a bohužel v tomto případě je Nepilův podíl (přednes i text) to jediné, co celek zachraňuje. Bornovy obrázky působí pouze rutinně, i když špatné nejsou. Jako vizuální filmové dílo je Já Baryk odfláknutá záležitost, které ani ten Born příliš nesvědčí. Až na některé nezapomenutelné výjevy, jako je kreace Řehoře XIII. Co ale sráží Já Baryka nejvíce, je hudba. Odporný kolovrátek ze syntetických kláves. Nechce se věřit, že autorem je génius Maxipsa Fíka a Ajeťáků. Bhužel však Skoumal nejednou prokázal (ostatně i novými řadami těch Ajeťáků), že masivní úpadek jistých segmentů české televizní tvorby v průběhu 90. let se týká i jeho. ()