Príbehy včelích medvedíkov

Rozpustilý zvídavý Brumda a trošku přitroublejší jedlík Čmelda jsou pohádkové postavy mého dětství. Příběhy včelích medvídků jsou naprosto pohodovým večerníčkovým seriálem. Nikde nikdo nelítá jak blázen, nekřičí na sebe a nemlátí do sebe. A jako bonus - písničky těchto čmeláčích kluků se prostě nedají zapomenout! (26.02.2013)

Večerníček k prasknutí narvanej legračníma hláškama a srandovníma písničkama:-))): "Tak co?" - No, ta levá..ta levá by utíkala, ale ta pravá je nervózní a pořád brzdí." No, to je určitě tim, že ta pravá je taky levá.. - "Sádlo, samý sádlo...to je ale mazaná rodina, oni mají všude samý sádlo", - "Podívejte jaké mám svaly pod křídlama ..no joo, ten má svaly.." - "To je ale tlustá kroupa" - "takovy maly tvrdy to nepoznám vubec.. No tak to si vemu" - "No, tak prosim tě, co děláš?? Ty mě kutálíš! Ty mě kutálíš jak mičudu.." - "Žádná lochnesska, já jsem Spleštule blátivá" - "nepouštějte mi to sem, tydle předměty, já jsem vzácný, mimořádně neobyčejný exponát!" - "No, to ne, co vás to napadlo pane Myš? Já nechci na špendlík." Hudba je pak kapitola sama pro sebe - Bílá, bílá, bílá, bílá, komu by se nelíbila. Bílá vrána, bílá noc, bílé není nikdy moc. " (26.02.2007)

Na políčku v jetelíčku, tam kde potok pramení, dobře je nám po tělíčku, zákonem jsme chráněni. Sosáčkama sosáme, bez přestání to samé. Do pěti, do pěti, musíme být u maminky v doupěti. /// Chvátám, chvátám, nemám chvíli klid. Já tam, já tam dávno už měl být. Né, né, né, nesnídám, nesvačím, nestihnu to, nestačím. Promiňte, vážení, mám veliké zpoždění. (11.01.2008)

Úžasný seriál plný nesmrtelných hlášek, jen nechápu, proč museli dotáčet tak hloupě další díly. Nejen, že prohodili hlasy čmeláků, takže kluci pruhovaní ztrácí na kouzlu charakteru, které měli ve "starých" dílech, ale i celková "modernizace" postavičkám vůbec neprospěla, ... škoda. Těch pět hvězd je za staré díly, k novým raději bez komentáře. (13.11.2012)

"Tam, kde v noci jasně svítí světlušky, tam, kde za srdce tě berou berušky, tam, kde vesele si žijí čmeláci, tam, kde brouk si z brouka dělá legraci, tam nás dneska večer možná čekají, pojďme po špičkách a potají." Všimněte si prosím, že ani v textu znělky, v erbovním to znaku seriálu, nepadne ani zmínka o nějakých "včelích medvídcích". Čmelda a Brumda jsou přece čmeláci, jsou na svou identitu náležitě hrdí a padne-li v seriálu vůbec nějaká zmínka o včelách, je sršatě ironická a taková Mája by si ji za plástev určitě nedala. ;-) Myslím, že hlavní kouzlo toho večerníčku je právě v jeho neotřelém humoru, který vznikl do značné míry jako improvizační příspěvek Josefa Dvořáka a Pavla Zedníčka. Ani to věčné pošťuchování s Pučmeloudem nemá obvyklý charakter okázalého "trestání zla". Všichni přece víme, že i když ho čmeláci třeba zavřou "do sudu, do sudu, kde si asi nějaký čas pobudu", jak věštecky zpívá v teskném chansonu, je to spíš v rámci hesla "láska nehněvaná není milovaná". Jediný kritický osten zatnu na vrub hudebnímu skladateli (tuším, že to byl Petr Skoumal), který si pro největší hit seriálu, evergreen "Čmeláku chlupatý, už ti šlapu na paty", jaksi vypůjčil leitmotiv z Gershwinova Američana v Paříži. Na druhou stranu, Mistr by mohl být hrd a pyšen, že jeho hit tolik let po jeho smrti interpretovala taková Superstar, jakou Pučmeloud nesporně byl a je. 100% (10.01.2008)