Príbehy včelích medvedíkov

Večerníček k prasknutí narvanej legračníma hláškama a srandovníma písničkama:-))): "Tak co?" - No, ta levá..ta levá by utíkala, ale ta pravá je nervózní a pořád brzdí." No, to je určitě tim, že ta pravá je taky levá.. - "Sádlo, samý sádlo...to je ale mazaná rodina, oni mají všude samý sádlo", - "Podívejte jaké mám svaly pod křídlama ..no joo, ten má svaly.." - "To je ale tlustá kroupa" - "takovy maly tvrdy to nepoznám vubec.. No tak to si vemu" - "No, tak prosim tě, co děláš?? Ty mě kutálíš! Ty mě kutálíš jak mičudu.." - "Žádná lochnesska, já jsem Spleštule blátivá" - "nepouštějte mi to sem, tydle předměty, já jsem vzácný, mimořádně neobyčejný exponát!" - "No, to ne, co vás to napadlo pane Myš? Já nechci na špendlík." Hudba je pak kapitola sama pro sebe - Bílá, bílá, bílá, bílá, komu by se nelíbila. Bílá vrána, bílá noc, bílé není nikdy moc. " (26.02.2007)

"Tam, kde v noci jasně svítí světlušky, tam, kde za srdce tě berou berušky, tam, kde vesele si žijí čmeláci, tam, kde brouk si z brouka dělá legraci, tam nás dneska večer možná čekají, pojďme po špičkách a potají." Všimněte si prosím, že ani v textu znělky, v erbovním to znaku seriálu, nepadne ani zmínka o nějakých "včelích medvídcích". Čmelda a Brumda jsou přece čmeláci, jsou na svou identitu náležitě hrdí a padne-li v seriálu vůbec nějaká zmínka o včelách, je sršatě ironická a taková Mája by si ji za plástev určitě nedala. ;-) Myslím, že hlavní kouzlo toho večerníčku je právě v jeho neotřelém humoru, který vznikl do značné míry jako improvizační příspěvek Josefa Dvořáka a Pavla Zedníčka. Ani to věčné pošťuchování s Pučmeloudem nemá obvyklý charakter okázalého "trestání zla". Všichni přece víme, že i když ho čmeláci třeba zavřou "do sudu, do sudu, kde si asi nějaký čas pobudu", jak věštecky zpívá v teskném chansonu, je to spíš v rámci hesla "láska nehněvaná není milovaná". Jediný kritický osten zatnu na vrub hudebnímu skladateli (tuším, že to byl Petr Skoumal), který si pro největší hit seriálu, evergreen "Čmeláku chlupatý, už ti šlapu na paty", jaksi vypůjčil leitmotiv z Gershwinova Američana v Paříži. Na druhou stranu, Mistr by mohl být hrd a pyšen, že jeho hit tolik let po jeho smrti interpretovala taková Superstar, jakou Pučmeloud nesporně byl a je. 100% (10.01.2008)

Příjemný večerníček, který jsem v dětství milovala... Jako dospěláka mě překvapilo, že děj často není nic moc, ale to nejmenším dětem asi nevadí... Každopádně krásné loutky čmeláčků a chytlavé písničky s výchovným podtextem (hlavně ta Do pěti, do pěti... musíme být u maminky v doupěti :-)) Kvalita dílů v sérii znatelně klesá. Zajímavý komentář: Gemini. (21.02.2014)

Roztomile naivní dětské příběhy opatřené adekvátním dabingem a od podlahy po strop napěchované úžasně až úchylně chytlavými písničkami:) Druhá série z roku 1994 je ale už dost marná. Hlavně titulní melodie už není přítomna, což je samo o sobě významný důvod pro body dolů, a to už nemluvím o podivném obsahu jednotlivých dílů. Klasika však zůstane klasikou, takže zase někdy nashledanou tam, kde v noci jasně svítí světlušky;) BTW podle současného stavu práva je čmelák pro účely zákona včelou:))) (22.04.2008)

Kdo by neměl rád Méďové a záškodníka Pučmelouda. Krásné dětství, parádní dabing a nestárnoucí melodie..Asi to nejlepší z tvorby Libuše Koutské a co mohla vůbec pro děti udělat. Dnešní děti už to možná tolik neznají, nebo nevnímají, ale já a generace dětí z osmdesátých let, dá se říct, že na tom vyrůstala. A nebít toho originálního soundtracku, který před časem vyšel, tak jsem ani nevěděl co tato geniální loutková záležitost ještě navíc skvěle interpretovaná Josefem Dvořákem v sobě skrývá za úžasné zvukové perličky. No jako malý jsem to až zas tolik nevnímal. Vždy jsem ale ani nevím proč nějakým způsobem ulétával a fandil hlavně tomu záškodníkovi Pučmeloudovi. Ten mě vážně dostával jednak svým originálním zjevem, a pak taky svou mluvou a svými hláškami. Hlášky a písničky tipu : Plná špajz, samý sádlo všude samý sádlo, přátelé chvátám, chvátám, nemám chvíli klid, sosáčkama sosáme bez přestání to samé, nebo, do pěti do pěti musíme bejt u maminky v doupěti, dnes už skoro zlidověly. Za 5*. (14.07.2006)