Mistři

Film o tom, že lidi žijící na venkově také fandí hokeji. Jejich psychologie, motivace a životní zvraty jsou mi šumák, buranské pojetí filmu mi vůbec nic neříká. Tím nemám nic proti lidem, žijícím na venkově, pouze se mi nelíbí jeho filmová podoba. Snad někdy dospěji a umění tvůrců tohoto filmu náležitě ocením. (23.01.2012)

Kdo neochutnal, jak chutná romantika a život v totální díře mimo sezónu, když jsou tak akorát plískanice a bláto, šeď všude kolem... Kde není práce a když, tak jen na holé žití za almužnu a za prací se jezdí x kilometrů někam "dolů" do líbezné vesničky či města střediskového s všudypřítomným pocitem "fyzického odříznutí od zbytku světa" nepochopí... Upnutí na cokoliv z vnějška, co připomene pocit sounáležitosti, že je člověk něčeho součástí (v tomto případě na hokej) je pak jen logické. A ne vždy pocit sounáležitosti vzbudí v jedinci to lepší já... Víc než dobrý film na hranici absurdity, s bravurně a přesvědčivě civilně a realisticky zahranými postavami, ze kterého až nepříjemně často zamrazí víc než pobaví.... (02.05.2005)

Tohle neni komedie, tohle je depka s nekolika skvelejma hlaskama. Vetsi prdel, nez tu kde se dej odehrava, neznam. Herci byli paradni, fakt vypadali jak kdyby na ty vesnici zily. Pribeh to sice zadnej poradnej nema a misty to pusobi az zbytecne amatersky, ale vubec to nevadi. Navic diky delce asi 80 minut jsem se nestihl nudit. Navic tu je par povedenejch a originalnich napadu a hustej Budar. Sice tenhle film asi tezko bude patrit do zlatyho fondu, ale Marek Najbrt by to moh nekam dotahnout a ja nemam filmu co vytknout, takze 5*. (14.04.2006)

Chtít v jediném filmu řešit všechny "typicky české nešvary" je zaručený recept na fiasko. Mistři pracují s dobrým nápadem shromáždit všechnu tu xenofobii, rasismus, buranství a vyčuranost pod jednu střechu kdesi na samotě u Sudet a prezentovat je jakoby v druhém plánu na pozadí hokejového mistrovství, takže nepůsobí tak rozklíženě jako třeba Krausovo Městečko. Ale jestli někdo čekal, že se tento druh filmu může stát kinohitem, tak je pomatené jelito. 70% (30.11.2006)

Za málo peněz hodně muziky tak, jak jsem to schopná snést. Samota, samota, samota. Deset, dvacet, třicet roků samoty. Jednotlivé samoty a jednotlivé iluze tak konkrétní, až bych to nominovala na archetyp postmodernismu a vůbec všemožně dokazovala, jak jsem strašně vzdělaná a dojatá. Ze všech možných českých polistopadových filmů o životě v zapadákově se mi tenhle líbil nejvíc, protože osazenstvo nevypadá jako banda Pražáků, co si ve špíně hraje na realismus (Štěstí a tak dál). (30.03.2010)