Příklady táhnou

Úsměvná komedie. Proměna babičky nedůtklivé v babičku znající tepláky, táborák a říkající ahoj a šlágr je stejně úsměvná a milá zároveň. Nataša Gollová nezklame a pomalu, ale jistě se z ní stala ženská herecká hvězda té doby v mém soukromém žebříčku. Milý film, na který se můžete dívat víckrát a stejně vás svou milou bezprostředností a naivitou zase dostane. (04.05.2013)

Okouzlující a ztřeštěná Nataška Gollová a proti ní rozvážná a důstojná Růžena Nasková. Dáma starých vybroušených mravů. Která ovšem nesnese žádnou novotu, žádné vybočení, sebemenší hluk. V červenci v dlouhých rukávech, klobouku, rukavicích, se slunečníkem - a s plédem přes kolena. V kočáru s koňmi. Ti v autě jsou pro ni jen blázni. Okna nesmí být otevřená, kouřit se nesmí, halasit se nesmí, pít alkohol se zapovídá. A radovat se musí na povel. „Já se raduji a přeji si, aby ses také radovala, abyste se všichni radovali.“ Zdá se, že Nataša, k velké radosti naivní Jarmilky - Stelly Májové - naruší poněkud klidný a tichý chod poněkud staromódního domu. Za neutuchající pomoci trampské dvojice. I drobného podvodníčka s padělanými obrazy Jana Pivce. Obrat nastává po zranění zahradníkova Emana. Babičku nikdo nepoznává, zdraví nazdar, chodí na procházky, odmítá prášky. Raději pohyb, slunce, vzduch. Milost dostali i trampíci, byť Vaškovy vynálezy jsou poněkud životu nebezpečné. Babiččin dům se prosvětluje, své místo najde i rádio, tančí se. Táborák, budiž. Šlágr, to už paní Naskové z pusy moc nešlo. Ale v těch teplácích, role nerole, mi přece jen příliš neseděla. Přece jen je salonní typ. (V teplácích by mohla být Antonie Nedošínská, už jsem někde psala srovnání těchto dvou typově podobných korpulentních dam a jejich rolí.) Babička pookřeje, jezdí autem, byť řidičské schopnosti nemá valné, dokonce chodí na kopanou. A i když se pak život mírně vrátí do starých zaběhnutých kolejí, pletení a spaní v devět, léto to bylo krásné. Užili si jej všichni, Jiřinka i Jarmilka, babička, pan doktor, trampíci i zahradníkův Eman. A my si to užíváme s nimi při každém dalším uvedení. (11.08.2008)

Jedna ze známějších pamětnických veseloher, tentokrát s určitou zvláštní dávkou nostalgie po vlastním mládí, starých časech a s hřejivým poselstvím o tom jak je mladý duch - nebo alespoň pochopení pro ty, kteří jím oplývají - důležitý i ve zralém věku. Bez paní Naskové by to nemohlo fungovat - lepší obsazení pro noblesu vyzařující a respekt budící Dámu uprostřed podzimu života nebylo možné sehnat. Je to sice naivní a předvídatelné, ale výtečně provedené. Jen myšlenka dnešního diváka na to jak daleko jsme se jako společnost posunuli a co jsme cestou zapomněli nebo rovnou odvrhli jako přežité, je poněkud truchlivá... Pojďme to moderně uzavřít tím, že jde o bez zbytečného patosu a laciných emocí fungující "feel-good" film. 80% (23.02.2014)

Prostá zápletka v které svobodomyslné děvče osvobodí zakletý zámek...bohužel je to bez štáv... Slavná píseň Právě proto, kterou si lid přejmenoval na - I kdyby se lidi na mě mračili, složil Jaroslav Mottl. Ve filmu si ji zazpívali herci Strejka a Novotný a za Gollovou Inka Zemánková. Na desce však vyšla v podání Oldřicha Kováře. (09.01.2021)

I přes to, že jsem viděl už spoustu starých českých filmů, tak z obsazení jsem znal pořádně vlastně jen Natašu Gollovou a tak mě ostatní herci mile překvapili. Růžena Nasková se do své role naprosto hodí, stejně tak i Stella Májová a Antonín Novotný. Příjemný film, na který se opravdu dobře dívalo a místy velmi pobavil (tepláky, táborák :)). (15.01.2019)