Má je pomsta

„Pozor chlapče, máš to v tepně“ Oko za oko, zub za zub a svět bude brzy plný slepých a bezzubých. Sympathy for Mr. Vengeance není klasickým příběhem o pomstě typu Tony Scott a jeho Muž „všem usekám pazoury“ v ohni. Když uplynula hodina poklidně vyprávěného dramatu s nějakým tím vtípkem pro milovníky černého humoru, říkal jsem si, že už není co vyprávět, že už by to mohlo skončit. Nezajímalo mě, co bude dál, mlčenlivý hlavní hrdiny mi nepřilnul k srdci (nejspíš kvůli té zelené kštici)… jenže teprve druhá půle začíná řešit téma pomsty. Ukazuje, na jak vratkých morálních základech může podobná pomsta stát a nutí nás řešit dilema, kterému ze dvou „mstitelů“ přidělit sympatie. Nedokázal jsem se rozhodnout. Poselství je nabíledni: když už se mstíme, měli bychom k tomu mít pádný důvod a vědět, proč a komu se mstíme. Nad celým filmem pak visí zásadní otázka „Má vůbec smysl se mstít? Povede to k něčemu?“. Park-chan Wook nepovažuje vysvětlivky pro zmatené diváky za nezbytné a asi vám chvíli potrvá, než zjistíte, kdo je kdo a kdo sleduje jaký cíl. Stále nicméně jde o nejpřímočařejší z dílů „vengeance trilogy“, svým způsobem hodně komorní, což se projevuje i na střídmém, leč brilantně promyšleném pojetí vizuální stránky. Park má dar vyprávět obrazy, které vystihují podstatu věcí do jejich nejhlubšího nitra. K nejúžasnějším patří výstup „stínů“ do schodů, na ten jen tak nezapomenu a ve svém žebříčku originálních vizuálních nápadů jej řadím hned za komiksové oči z Tatiho grotesky Můj strýček. Sympathy for Mr. Vengeance není jen dalším z nekonečné řady snímků o životě jako sérii nešťastných událostí, o životě ve světě, kde vaše volání o pomoc stejně nikdo neuslyší (v lepším případě proto, že slyšet nemůže, v horším proto, že slyšet nechce). Je zároveň důkazem progresivnosti „novovlnové“ jihokorejské kinematografie. Důkazem progresivnosti, která nespočívá jenom v neotřelém formálním přístupu, množství sprostých slov a brutálního násilí. Tohle všechno Mr. Vengeance sice má, ale navíc z toho dokáže vymáčknout pořádně silný příběh, jenž ve vás bude doznívat ještě pár minut po doběhnutí titulků. 85% Zajímavé komentáře: Marius, wipeout, silent cut (21.12.2007)

Silný film, v podstatě sociální drama, syrově reflektující bídný a zoufalý život lidí na okraji společnosti, vedoucí některé z nich k fatálnímu porušení norem a následné cestě k sebezáhubě. Tempo filmu je pozvolné, atmosféra dusivá, formální stránka brilantní, herci bravurní a konání pár jimi zahraných postav šokující a brutální, až se z toho mohou citlivým povahám zvedat žaludky. Na filmu mě nejvíce zaujal hlučivý a klustrofobický svět, ve kterém žije hluchoněmý Ryu. Ze svých osobních zkušeností můžu říct, že jeho podání ve filmu naprosto odpovídá realitě. 9/10 (03.12.2005)

Film, ktorý som videl ako posledný z "pomstitelskej" trilógie, a ktorý ma úplne dostal. PANI POMSTA trochu schladila moje očakávania, a tak možno aj preto sa mi zdal byť tento filmík minimále rovnako silný a skvelý ako OLDBOY. Je to niečo medzi citovosťou Lady Vengeace a drsnosťou Oldboya. Vo svojej priamočiarosti a brutalite je skytá jedinečná myšlienková sila... (04.12.2006)

Úvodom treba poznamenať že Park Chan-wook je génius. V prvej časti svojej trilógie pomsty zvolil úplne iný prístup ako v Oldboyovi a Lady Vengeance. Mr. má totiž jednoduchý a lineárny scenár, ktorý však výborne plní svoju funkciu ukázať nekonečný bludný kruh pomsty, jej príčin a následkov na pozadí drámy so sociálnym podtextom. Takisto ako jeho mladší súrodenci je však natočený nenormálne originálnym spôsobom. Niektoré zábery majú punc geniality – napríklad to ako rôzne sa dá vyjadriť smútok a zdesenie zo smrti blížneho je výborne stvárnené troma zábermi Ryu - utopené dievčatko – otec, dve rôzne reakcie tej istej osoby na pitvu dvoch rôznych postáv takisto v jedinom zábere bez strihu, len s (odporným) zvukom pílky patológa. Rovnako zaujímavé je ako niektoré časti deja divák nevidí, vidí len príčinu a následok. To môžme chápať i ako ďalšie vyjadrenie toho že pre pomstu sú rozhodné práve príčina a následok, nie samotný akt. Hranice dobra a zla sú tu zotreté, každý z aktérov sa svojim spôsobom niekomu pomstí, rozdiel je len v ich motivácii.Snímok je tiež charakteristický geniálnym vypointovaním jednotlivých scén, asi najlepšie je to vidieť v poslednom telefonáte vo filme. Sympathy for Mr. Vengeance nerobí vôbec hanbu svojim vyčačkanejším mladším súrodencom, preto ho hodnotím úplne rovnako 10/10. (07.12.2005)

Začalo to hodně dobře, pak to v půlce úplně ztratilo tempo a na 20 minut zbyla jen nuda, a pak když se jeden z hrdinů chopil baseballky a ten druhej elektrod, se to zase rozjelo. Nápad filmu byl brilantní, vzít to z obou stran a čekat až se oba mstitelé navzájem zbijou. Nejhorší na tom je, že vlastně fandíte oboum. Akorát by to mohlo být chvílemi dynamičtější, nebo možná kratší. Režie mi občas přišla taková zmatená a semtam jsem nevěděl vo co go. Ovšem konec je fakt geniální. (13.04.2006)