Má je pomsta

Úvodom treba poznamenať že Park Chan-wook je génius. V prvej časti svojej trilógie pomsty zvolil úplne iný prístup ako v Oldboyovi a Lady Vengeance. Mr. má totiž jednoduchý a lineárny scenár, ktorý však výborne plní svoju funkciu ukázať nekonečný bludný kruh pomsty, jej príčin a následkov na pozadí drámy so sociálnym podtextom. Takisto ako jeho mladší súrodenci je však natočený nenormálne originálnym spôsobom. Niektoré zábery majú punc geniality – napríklad to ako rôzne sa dá vyjadriť smútok a zdesenie zo smrti blížneho je výborne stvárnené troma zábermi Ryu - utopené dievčatko – otec, dve rôzne reakcie tej istej osoby na pitvu dvoch rôznych postáv takisto v jedinom zábere bez strihu, len s (odporným) zvukom pílky patológa. Rovnako zaujímavé je ako niektoré časti deja divák nevidí, vidí len príčinu a následok. To môžme chápať i ako ďalšie vyjadrenie toho že pre pomstu sú rozhodné práve príčina a následok, nie samotný akt. Hranice dobra a zla sú tu zotreté, každý z aktérov sa svojim spôsobom niekomu pomstí, rozdiel je len v ich motivácii.Snímok je tiež charakteristický geniálnym vypointovaním jednotlivých scén, asi najlepšie je to vidieť v poslednom telefonáte vo filme. Sympathy for Mr. Vengeance nerobí vôbec hanbu svojim vyčačkanejším mladším súrodencom, preto ho hodnotím úplne rovnako 10/10. (07.12.2005)

Hodinu se odehrávala část děje, od které bych na začátku filmu očekával, že bude tvořit celý film. Navíc se vše odehrávalo nejvýše nepředvídatelně, takže jsem byl v půlce děje a nenapadalo mě, co by scénárista mohl vymyslet dál. A od té doby jsem jen rychle přetáčel, protože nic nedávalo smysl – pohřbená byla najednou živá plus neskutečný zmatek a spletitost mi pěkně zkazily zážitek. # Možná někdy příště pochopím, co tím chtěl básník říci. (11.04.2010)

Začalo to hodně dobře, pak to v půlce úplně ztratilo tempo a na 20 minut zbyla jen nuda, a pak když se jeden z hrdinů chopil baseballky a ten druhej elektrod, se to zase rozjelo. Nápad filmu byl brilantní, vzít to z obou stran a čekat až se oba mstitelé navzájem zbijou. Nejhorší na tom je, že vlastně fandíte oboum. Akorát by to mohlo být chvílemi dynamičtější, nebo možná kratší. Režie mi občas přišla taková zmatená a semtam jsem nevěděl vo co go. Ovšem konec je fakt geniální. (13.04.2006)

Brutalitka akú som od aziatov čakal sa naozaj dostavila. Bolo mi jedno, či sa bude film uberať čiernym humorom, nechutnou, svojskou vyvražďovačkou, alebo smutnou a tragickou drámou, jasné mi však bolo jediné - nečakaj klasickú príbeh o pomste. Na to tu máme hollywoodske trháky. Nakoniec prišlo všetko dokopy a ja som len tíško sledoval čo sa bude diať. Nefalšovane originálny pohľad na pomstu, ktorej ale predchádza silne tragický príbeh. Spracovanie je unikátne, s každým strihom medzi scénami nasleduje scéna, ktorá nemá s klasickou šablónou filmu skoro nič spoločné, príbeh je spletitý, no ako film celok pôsobí ucelene a pôsobivo. Trošku možno menej humánnosti, viac svižnosti a lepšieho hereckého korenia a bol by to naozaj unikát. 80%. (30.04.2009)

„Pozor chlapče, máš to v tepně“ Oko za oko, zub za zub a svět bude brzy plný slepých a bezzubých. Sympathy for Mr. Vengeance není klasickým příběhem o pomstě typu Tony Scott a jeho Muž „všem usekám pazoury“ v ohni. Když uplynula hodina poklidně vyprávěného dramatu s nějakým tím vtípkem pro milovníky černého humoru, říkal jsem si, že už není co vyprávět, že už by to mohlo skončit. Nezajímalo mě, co bude dál, mlčenlivý hlavní hrdiny mi nepřilnul k srdci (nejspíš kvůli té zelené kštici)… jenže teprve druhá půle začíná řešit téma pomsty. Ukazuje, na jak vratkých morálních základech může podobná pomsta stát a nutí nás řešit dilema, kterému ze dvou „mstitelů“ přidělit sympatie. Nedokázal jsem se rozhodnout. Poselství je nabíledni: když už se mstíme, měli bychom k tomu mít pádný důvod a vědět, proč a komu se mstíme. Nad celým filmem pak visí zásadní otázka „Má vůbec smysl se mstít? Povede to k něčemu?“. Park-chan Wook nepovažuje vysvětlivky pro zmatené diváky za nezbytné a asi vám chvíli potrvá, než zjistíte, kdo je kdo a kdo sleduje jaký cíl. Stále nicméně jde o nejpřímočařejší z dílů „vengeance trilogy“, svým způsobem hodně komorní, což se projevuje i na střídmém, leč brilantně promyšleném pojetí vizuální stránky. Park má dar vyprávět obrazy, které vystihují podstatu věcí do jejich nejhlubšího nitra. K nejúžasnějším patří výstup „stínů“ do schodů, na ten jen tak nezapomenu a ve svém žebříčku originálních vizuálních nápadů jej řadím hned za komiksové oči z Tatiho grotesky Můj strýček. Sympathy for Mr. Vengeance není jen dalším z nekonečné řady snímků o životě jako sérii nešťastných událostí, o životě ve světě, kde vaše volání o pomoc stejně nikdo neuslyší (v lepším případě proto, že slyšet nemůže, v horším proto, že slyšet nechce). Je zároveň důkazem progresivnosti „novovlnové“ jihokorejské kinematografie. Důkazem progresivnosti, která nespočívá jenom v neotřelém formálním přístupu, množství sprostých slov a brutálního násilí. Tohle všechno Mr. Vengeance sice má, ale navíc z toho dokáže vymáčknout pořádně silný příběh, jenž ve vás bude doznívat ještě pár minut po doběhnutí titulků. 85% Zajímavé komentáře: Marius, wipeout, silent cut (21.12.2007)