Má je pomsta

Brutalitka akú som od aziatov čakal sa naozaj dostavila. Bolo mi jedno, či sa bude film uberať čiernym humorom, nechutnou, svojskou vyvražďovačkou, alebo smutnou a tragickou drámou, jasné mi však bolo jediné - nečakaj klasickú príbeh o pomste. Na to tu máme hollywoodske trháky. Nakoniec prišlo všetko dokopy a ja som len tíško sledoval čo sa bude diať. Nefalšovane originálny pohľad na pomstu, ktorej ale predchádza silne tragický príbeh. Spracovanie je unikátne, s každým strihom medzi scénami nasleduje scéna, ktorá nemá s klasickou šablónou filmu skoro nič spoločné, príbeh je spletitý, no ako film celok pôsobí ucelene a pôsobivo. Trošku možno menej humánnosti, viac svižnosti a lepšieho hereckého korenia a bol by to naozaj unikát. 80%. (30.04.2009)

„Pozor chlapče, máš to v tepně“ Oko za oko, zub za zub a svět bude brzy plný slepých a bezzubých. Sympathy for Mr. Vengeance není klasickým příběhem o pomstě typu Tony Scott a jeho Muž „všem usekám pazoury“ v ohni. Když uplynula hodina poklidně vyprávěného dramatu s nějakým tím vtípkem pro milovníky černého humoru, říkal jsem si, že už není co vyprávět, že už by to mohlo skončit. Nezajímalo mě, co bude dál, mlčenlivý hlavní hrdiny mi nepřilnul k srdci (nejspíš kvůli té zelené kštici)… jenže teprve druhá půle začíná řešit téma pomsty. Ukazuje, na jak vratkých morálních základech může podobná pomsta stát a nutí nás řešit dilema, kterému ze dvou „mstitelů“ přidělit sympatie. Nedokázal jsem se rozhodnout. Poselství je nabíledni: když už se mstíme, měli bychom k tomu mít pádný důvod a vědět, proč a komu se mstíme. Nad celým filmem pak visí zásadní otázka „Má vůbec smysl se mstít? Povede to k něčemu?“. Park-chan Wook nepovažuje vysvětlivky pro zmatené diváky za nezbytné a asi vám chvíli potrvá, než zjistíte, kdo je kdo a kdo sleduje jaký cíl. Stále nicméně jde o nejpřímočařejší z dílů „vengeance trilogy“, svým způsobem hodně komorní, což se projevuje i na střídmém, leč brilantně promyšleném pojetí vizuální stránky. Park má dar vyprávět obrazy, které vystihují podstatu věcí do jejich nejhlubšího nitra. K nejúžasnějším patří výstup „stínů“ do schodů, na ten jen tak nezapomenu a ve svém žebříčku originálních vizuálních nápadů jej řadím hned za komiksové oči z Tatiho grotesky Můj strýček. Sympathy for Mr. Vengeance není jen dalším z nekonečné řady snímků o životě jako sérii nešťastných událostí, o životě ve světě, kde vaše volání o pomoc stejně nikdo neuslyší (v lepším případě proto, že slyšet nemůže, v horším proto, že slyšet nechce). Je zároveň důkazem progresivnosti „novovlnové“ jihokorejské kinematografie. Důkazem progresivnosti, která nespočívá jenom v neotřelém formálním přístupu, množství sprostých slov a brutálního násilí. Tohle všechno Mr. Vengeance sice má, ale navíc z toho dokáže vymáčknout pořádně silný příběh, jenž ve vás bude doznívat ještě pár minut po doběhnutí titulků. 85% Zajímavé komentáře: Marius, wipeout, silent cut (21.12.2007)

Velice silný filmový zážitek o mladém hluchoněmém Ruyovi, který se snaží zachránit život své pomalu umírající sestře. Nemá cenu, abych příběh nějak zevrubně popisoval, když to za mě již udělal Lhurgoyf, takže jen napíši, čím mě tolik zaujal. Skvělá práce s kamerou dala vzniknout takovým záběrům, jako je například podvodní zabíraní padající cigarety a její následné odplutí po vodní hladině nebo celkem strašidelné záběry z výšky (především na hřišti). Nádherný byl i záběr schodů, který nemá cenu rozebírat, neboť ti kdo film neviděli, by si jej stejně těžko představovali. Ze začátku se může zdát, že to bude jen nějaké pochybné drama, ale ke konci nabírá film poněkud jiný směr. Mnohem akčnější a drsnější... může se i zdát, že se režisér vyžívá v krvi, o čemž by svědčila scéna, kdy si přímo pohrává z vodou a krví... vlastně se pokouší o takovou hru barev. Celkově film působí velice dobře, jednotlivé části na sebe dobře navazují, i když někdy může mít divák z děje celkem guláš. Herecké výkony jsou dobré a nezaostává ani hudební doprovod... 80% (02.12.2005)

Sympathy for Mr. Vengeance je prvním filmem z trilogie o pomstě uznávaného jihokorejského režiséra Chan-wook Parka. Tento film se stylisticky i tempem výrazně odlišuje od zbylých dvou. Oldboy i Sympathy for Lady Vengeance jsou akčnější a jejich scénář dynamičtější, v tomto ohledu tedy vyniká hlavně Oldboy, který by se dal nazvat i akčním filmem. Sympathy for Mr. Vengeance je také prostý všemožných vizuálních perliček, jakými je dominující zelený filtr či choreograficky dokonale sladěná akční sekvence v úzké chodbě točená na jeden záběr. První část trilogie naopak vyniká syrovostí a nestylizovanou brutalitou. Vše se zde děje s naprostou samozřejmostí, ať už jde o mučení elektrickým proudem či brutální vražda basebalovou pálkou. Emocionální dopad na diváka je tedy o to větší. Příběh vypráví o hluchoněmém mladíkovi jménem Ryu a o jeho sestře, která je vážně nemocná a potřebuje transplantaci ledviny. Doktoři bohužel nemohou najít vhodného dárce a tak se Ryu rozhodne, že daruje svojí ledvinu. Ryu ale také není vhodným dárcem a po váhání se upíše obchodníkům s orgány, od kterých má dostat vhodnou ledvinu výměnou za tu svoji a peníze, které měl našetřené na operaci. Po operaci se ale probouzí bez oblečení, bez peněz, bez své ledviny i bez té požadované. Ryu byl podveden. Zanedlouho mu doktor oznámí, že konečně našli vhodného dárce, ale Ryu už nemá peníze. Se svou přítelkyní se nakonec rozhodne získat peníze prostřednictvím únosu dcery Ryuova zaměstavatele. Vše bohužel nejde podle plánu a otec unesené holčičky se chce mstít. Zoufalý Ryu se pod tíhou tragických událostí, které se stále množí, také chce mstít. Kdo z těch dvou mužů má větší právo na pomstu? A komu z nich budete držet palce? Soucítit budete s oběma, i když každý z nich stojí na opačné straně. Více vám z příběhu už neprozradím, abych vás nepřipravil o spoustu překvapení, která se ve filmu objevují od začátku do konce. Musím ale ještě vyzdvihnout úplný závěr filmu, který je vskutku excelentní a dává slovu „pomsta“ nový význam. Tempo filmu je pomalé, ale postupný vývoj příběhu vás stále udržuje v napětí a ani na chvilku nenudí. Stavba příběhu je v porovnání s mainstreamovou tvorbou nezvyklá. Děj je občas zkratkovitý, jsou vypuštěny některé pro děj důležité události, jakými je například průběh únosu malé holčičky. Naopak se zde vyskytují scény, které nemají s příběhem zdánlivě nic společného, ale nakonec nacházejí ve filmu své uplatnění a pomáhají vekreslovat charaktery postav a jejich vzájemné vztahy ( například scéna s copánky). Kamera je většinou statická a záběry dlouhé. Jejich kompozice je tak dokonale promyšlená, že v některých scénách kamera nemusí měnit pozici a celé dění je perfektně přehledné. Chan-wook Park po celý film udržuje diváky v napětí a daří se mu velmi často navozovat nepříjemné mrazení v zádech, ale s citem do svého díla vložil i několik humorných momentů, a to značně černých. (28.08.2006)

Ách Jo! Od režiséra mi sedla pouze Žízeň, ostatní filmy jsou tempem strašně pomalé,nezáživné a nudné a tohle je jeden z případů.. Vydržel jsem Hodinu ! Musím říct, že první Hodina filmu bylo to nejhorší, co jsem kdy viděl! Nesympatické Postavy, Nudný, nezajímavý děj, nic neříkající dialogy, žádná akce, napětí NIC! Znáte ten pocit, když ležíte v posteli a převracíte se ze strany na stranu, nevíte co máte dělat, protože to, co hraje na vaší obrazovce je nekoukatelné ? Takhle jsem se cítil ! Druhou hodinu bych už nezvládl.. (20.02.2013)