Osmnáctiletá

Svedená a opuštěná. Nic nového? Kdeže. Zpověď nešťastné dívky, kterou společnost odsoudila za její lehkomyslnost, není žádnou procházkou růžovým sadem, jak to v podobných případech bývá, ale tvrdou realistickou studií, jakýmsi mementem, jež varuje, jak snadné je zničit (si) život. Vyvrcholením tohoto naléhavého případu je jeho překvapivá pointa, v tomto žánru bezesporu méně obvyklá. Velkou zásluhu na tom, že film je precizně nasnímán, má především špičkový kameraman Jan Stallich, který se soustředil nejen na mimořádně fotogenickou tvář Hany Vítové, ale skvělým způsobem využil tmy, šera a slunečních paprsků, dopadajících na zdi vězeňské cely. Obě herečky, Hana Vítová a Zita Kabátová, interpretují své postavy civilně a velmi úsporně, o to víc pak vyniká příležitost nahlédnout až do hrdinčina nitra. Osmnáctiletá potvrzuje, že spojí-li se silné téma se skvělým hereckým obsazením a výrazným, byť zdánlivě jednoduchým režijním vedením, vznikne filmové dílo, které obstojí i v současném digitalizovaném světě. (01.08.2009)

Hana Vítová ve skutečnosti 25-letá, mne v roli 18-tky příliš nepřesvědčila. Povrchní a velmi nudné zpracování, špatný scénář, dialogy, a herecké výkony občas vážně k smíchu. Jen scéna u soudu mě zaujala jako jedna z mála tady. Cikánovi šly (samozřejmě že se našla nějaká ta čestná vyjímka) daleko lépe komedie. (28.10.2011)

Jeden z filmů který, než zemřete, musíte vidět... První polovina filmu se nese v duchu normálního prvorepublikového standardu. Když ale dojde k druhému soudnímu přelíčení, začnou se dít věci, že červená knihovna musí blednout závistí. K tomu se přidružují nezvyklé střihy, což ovšem nebude chyba filmu, ale jeho kopie. Tohle fakt musíte vidět!! V rámci žánru (červená knihovna, parodie) za 2. (18.09.2017)

Osmnáctiletá podle románu Marie Doležalové Kdo jsi bez viny kombinuje trojici témat, které patřily k poměrně často reflektovaným, ale buďto jako témata doplňková nebo reflektovaná ve zcela jiných intencích. Případ svobodného mateřství bývá nejčastěji citován jako součást Machatého Erotikonu, ale byla to právě Hana Vítová, která se stala jeho nejčastější protagonistkou ve 30. letech. Její vzeření mladičké dívky často tvůrce svádělo k tomu jí obsazovat jako nešťastná svedená děvčata, typicky tomu tak bylo v Podhorského Hříchu mládí. Soudničky se také prosazovaly jako prostředí k určitým vyvrcholením, ať už veseloherním v Důvodu k rozvodu nebo tragickým v Rozvodu paní Evy. V Osmnáctileté bylo možné si vzpomenout na Advokátku Věru nyní jako JUDr. Kristýnu Bavorovou v podání Zity Kabátové, která navázala na emancipovanou Trudu Grosslichtovou. A do třetice tu máme v té době velmi aktuální rodovou fixaci na rodnou půdu, majetek a grunt, což je téma hodné bližšího zpracování nejen z pohledu velkých literatur 19. století, ale také upevňujícího se směru krev a půda natolik spjatým se sousedním říšským filmem. Bez zajímavosti také není shledání s rámcovým vyprávěním, které pro český film nikdy nebylo typické a zcela obvyklé. Připojím-li k celkovému obrazu moderně pojatá dílčí sociální dramata sehraná oblíbenými herci bez nejmenšího zaváhání, nemohu být jinak, než s Osmnáctiletou spokojena. A pakliže bude současná dostupná kopie doplněná někdy o úvodní titulky, bude cesta Osmnáctileté k divákovi nového století završena. (24.04.2012)

Nejen, ze je v tomhle filmu snad vsechno, ale zaroven je tam dost zajimaveho a na svou dobu neobvykleho - zensky ptatelsky kolektiv v praci, uveritelne vlezly sef, zeny delaji veci pro svou zabavu (!), zeny pracuji na plny vykon at uz v tovarne nebo u soudu a to bez spolecenskeho odsudku, ze jsou nejakym zpusobem kvuli tomu nedostatecne (!), manipulativni slizoun naplanuje svedeni a opusteni a pak se jeste bohate ozeni, sourozenci drzi pri sobe a navzajem si pomahaji, nechtene tehotenstvi je brano vcelku pragmaticky a nakonec i cele vyusteni probehne bez vetsich dramat a v civilnim duchu. A to vsechno za hodinu. Jedine, co chybi do plneho poctu bodu je to, ze by (v tomto poradi) dala postava Vitove, Kabatove a Nezvala do zubu postave Bohace... (08.11.2022)