Interstella 5555: The 5tory of the 5ecret 5tar 5ystem

Miluju Daft Punk, miluju i tenhle film. 68minut neskutečného hudebního, ale i filmového zážitku. Hudba se tam nejen že hodí - ona je hlavním aktérem, vytváří děj, mluví za herce. Velice originální kousek, na který jen tak nezapomenu a pokud ucítím, že zapomínám, okamžitě ho budu muset shlédnout znovu. (26.01.2012)

Někdo si do videoklipu zasadí ukázky z filmů a někdo si k písničce (nebo spíše k albu) vytvoří vlastní film. To je Interstella 5555. Už od prvního klipu k One more time mě to uchvátilo. Na to, jak to celé dopadne, jsem si musela pár let počkat (a dušovat se, jestli vůbec je nějaký konec a někdo jim projekt nestopnul), protože vydali do komerčního světa snad jen čtyři klipy. Díky Bohu jsme se dočkala a musím říct, že výsledek je za jedna :) (30.12.2012)

Legendární elektronické duo Daft Punk je jedna z mých absolutně největších srdcovek, která mě provází už od mého dospívajícího dětství: Discovery bylo první hudební CD, které jsem si kdy koupil. Téměř dokonalosti toto dílo dosáhlo tím, že si hudebnící napsali svůj vlastní filmový příběh a nechali si ho zanimovat jako videoklipy ke všem songům na tomto albu. I když tuto hudbu bych mohl poslouchat na nekončném repeatu až do mé smrti, tak při prvním shlédnutí jsem nebyl opojen kvůli tehdejšímu nezájmu k japonskému výtvarnému stylu. Až nyní si uvědomuji, že toto spojení a jeho výborné provedení je úkaz, který v rámci originality nemá obdoby a měl by se vyvažovat zlatem. Co se týče němých kinematografických projektů, tak vůbec stojí na mém osobním pomyslném vrcholu. Lehce subjektivních 5*. (09.10.2017)

Tohle je prostě nářez i návrat do dětských let zároveň. Pouštěl jsem to lidem, kteří nesnášejí mangy i lidem, kteří nesnášejí elektroniku a vytvořil jsem mnoho fanoušků obojího :D Je to originální, zábavné, nevinné, energické a dojemné. Jistě, scénář na Oscara není, ale mě to prostě vtáhlo tak, že jsem ani nedutal, tiše se tetelil blahem a mrkl až u závěrečných titulků. (18.01.2008)

Daft Punk není obyčejná skupina. Tihle dva pánové jsou tajemnější než Hrad v Karpatech a jejich obličeje zná možná jen CIA (a to není jisté). Rozhodně mají smysl pro humor, což je poznat i z filmu(nepřehlédnutelné cameo co mě velmi rozesmálo) , ale také jsou to výborní "muzikanti" (radši v uvozovkách, mohli by se urazit). Jejich hudba je často jako z jiné galaxie a vždy si pro své videoklipy vybírali zvláštní postupy. Jednou tam 20 postav v různých future oblecích předvádí robotické pohyby, které společně s hudbou připomínaly tanec robotů a jindy zase 3 své videoklipy vytvoří jako anime kousky jednoho snímku, v kterém se rozhodnou kritizovat (poukazovat?) na hudební svět. Později jsem zjistil, že tyto tři videoklipy jsou části něčeho většího co je nazváno Interstella 5555. Celých 68 minut zní hudba dvou géniů a obrazy japonské anime školy, které jsou naprosto podmaňující. Opravdu rozhodující je váš hudební vkus, protože anime se určitě dá "překousnout", ale nenávist k elektronické hudbě. Zkuste a uvidíte jestli vám tohle spojení hudby a barev japonského anime udělá dobře. Mě ano. (12.06.2007)