Hviezdna brána: Atlantída

Úžasný nástupce legendarní SG-1, to jest Atlantis. Rád si jej pustím, kdykoliv a kdekoliv, dokáže mi spravit náladu a povzbudit mě. Leč na Atlantis nemám takové nostalgické vzpomínky jako na SG-1 (jak bych taky mohl, vzhledem k novosti seriálu), má u mě po boku SG-1 místo, o které nikdy nepříjde, a bude patřit mezi TOP, a to se nikdy nezmění. Atlantis je právoplatným nástupcem SG-1, a jedinou vadou na kráse je počet sérii - aspoň ty dvě ještě mohli přidat. (18.08.2011)

Už původní seriál nebyl žádný skvost a navíc měla jeho kvalita sestupnou tendenci, poslední dvě série byly v podstatě na odpad. Atlantis nepředstavuje proti původní Hvězdné bráně podstatný kvalitativní posun, je snad výpravnější, ale kvalita scénářů je celkem žalostná. Možná už nejsem v té správné věkové kategorii, abych si podobný seriál vychutnal, ale zatímco Star Trek v 80. a 90. letech hýřil nápady, které sci-fi jako žánru určitě neudělaly ostudu, tohle je takový slaboučký popkulturní odvar. Viděl jsem pouhé tři epizody, což pochopitelně nemůže být vzhledem k rozsáhlosti projektu objektivní. Celkový dojem: 35 %. (29.06.2009)

No, ve zkratce...Kdybych měl větší stupnici než od 1 do 5, tak nevim jak rozhodovat, jest-li pro SG-1 nebo pro SGA... Ve výsledku se zdá, že SGA je lepší... Grafika, celistvější děj a dokonalé postavy... Jenomže to mělo leckdy i SG1... Je to kvalitní sestřička a třeba si ji hýčkat... Hlavně když doktor Zelenka má co dodat... :) (25.12.2007)

V SG-1 mě bavil O'Neill, v SG-Atlantis mě nebaví nikdo. Dějové schéma je sice podobné (tedy jednoduše pitomé:-)), ale zkrátka nemám motivaci ke sledování, když jsem si neoblíbila žádnou postavu (charakter Davida Hewletta má určitý potenciál, ale ne natolik, aby mě udržel u televize). Možná tomu někdy ještě dám šanci, ale bez sympatických hrdinů stěží zábavnost vystoupá nad průměr. Koukatelná oddychovka se slabým obsazením. 40% (15.06.2009)

Mladší sestra SG-1 za to rozhodně pořádně vzala - ale nutno podotknout, že tvůrci už po šesti sezónách SG-1 věděli přesně co a jak dělat, a mohli si taky leccos víc dovolit. Na Atlantidu je radost se dívat nejenom pokud jde o vizuální stránku - vyvážený tým se sympatickými postavami adekvátními žánru a cílové skupině, sem tam něco trošku hlubšího, zajímavé variace už viděného nejenom ve sci-fi žánru, no a samozřejmě David Nykl alias doktor Radek Zelenka a jeho občasné "se na to můžu vys..." a podobné drobnosti:) Byl jsem původně trochu skeptický, a nemůžu říct, že bych si cokoliv z SGA zamiloval, ale budu se opakovat - na řadu věcí byla radost se dívat. Ať už šlo o Colma Meaneyho nebo Roberta Daviho jako Geniiské záporáky, zajímavou postavu Michaela (v jeho prvních výskytech, pak už byl jak padouch z bondovky), nebo lahůdkového veterána Davida Ogdena Stierse, ze kterého nenávist přímo hmatatelně čišela. Sluší se vzpomenout i zajímavý vztah Sheparda s Toddem, ale co se lidskosti a těžkých rozhodnutí týká, jednoznačně vítězí doktorka Weirová (její poslední záběr - myslím skutečně poslední, ten s bránou, je nezapomenutelný). Byla to víc než slušná jízda a klidně bych ještě pár sezón snesl... možná bychom se pak vyhnuli omylu jménem Barbar Conan s Jasonem Momoou:) Mimochodem na Teal'ca stejně neměl;) Tak nebo tak, poslední epizoda působí navzdory dostatečné době na přípravu trochu odfláknutě, s SG-1 a její Unending se v žádném případě nemůže měřit. Jediné, co ji zachraňuje, je konverzace Carterové s Shepardem. A právě to je pro Atlantis příznačné - není to žádná vizionářská záležitost, jde už prošlapanou cestičkou a v zásadě jde "jen" o výtečně zvládnuté řemeslo. Ale nenechte se mýlit, to není málo. Sedmdesátka by byla při vzpomínce na nemálo okamžiků nefér, takže 80%. (03.01.2014)