Vlčí bouda

Do rozvrzané vymrzlé horské boudy odříznuté lavinou od civilizace přijíždí různorodá skupinka mládežníků, aby podstoupila jakýsi podivný "test, co kdo vydrží", na který dohlíží všudypřítomný mrazivý vedoucí. Potraviny záhy docházejí, osobní konflikty ve skupině se naopak množí, atmosféra nesnesitelně houstne a vše směřuje k tomu, co nám bylo naznačeno v úvodu vycpanými vlčími hlavami zdobícími chatu - že už brzy se tu stane člověk člověku vlkem... Chytilová natočila už zvoleným, v naší kinematografii ignorantsky opomíjeným, hororovým žánrem pozoruhodný, ale zároveň dost rozporuplný film. Pomocí vynikající chaotické kamery (dramatické nájezdy, nervní švenky, časosběrné záběry), Kocábovy famózní kakofonické hudby, svícení a také zneklidňujícím náznakům, ryzím hororovým scénkám a excelentnímu výkonu Miroslava Macháčka se jí daří budovat hrůzyplnou atmosféru a vychází jí i každá lekačka, ale celé to shazují vysvětlující dialogy, přílišná doslovnost a mnohé herecké výkony toho nejtěžšího amatérského zrna, které z filmu dělají nechtěnou komedii století. Mluvím hlavně o představitelích zbývajících dvou vedoucí, kteří tak příšerně přehrávají evidentně záměrně (s ohledem na to, co se z jejich postav později ve filmu vyklube), což byl zajímavý tah, bohužel ve výsledku je z toho hrozná degradující křeč. Přesto i přes přílišné otravné chytilovské moralizování a patetický konec je to můj nejoblíbenější český film vůbec a jeden z mých nejoblíbenějších hororů. (30.09.2007)

Absolutně aherecká bída, kde by se lépe než přítomní hrála i tlupa podivně rostlých kedluben a ředkví, které by dost možná dokázali napsat i lepší scénář, kde by nebylo tolik logických kiksů a méně pokusů o znásilnění sněhové závěje. A to je více méně všechno milé protektorátní děti, sice je tu pár náznaků o jakousi atmosféru (pár záběrů v polorozpadlé horské boudě, nebo ambivalentní hudba), ovšem nepovedený pokus o téma morality a neherectví pohřbilo docela nadějné dílo hluboko pod lavinu průměrnosti. (02.10.2014)

Když jsem to viděl jako mladší, bylo to fakt psycho. Ale teď? Věra chytilová je dle mého názoru režisérka velmi přeceňovaná. Zatímco se jiní filmaři snaží, aby v jejich filmech herci potili krev a vydávali maximum, Chytilová používá až na pár vyjímek mizerně recitující neherce. Celkově tedy občas působivé, s výbornou hudbou, ale především k uzoufání hysterické. (15.10.2009)

Plejáda otřesných neherců ve vynikajícím československém hororu. Ambivalentní pocity mne provázely prakticky celý film, úžasná atmosféra opuštěné horské chaty, patologický Macháček a jeho poskoci, proti tomu banda naprostých debilů z pomocné školy, kteří zkurví svou tupostí i ten nejjednodušší dialog. Uvědomuju si, že to byl zřejmě záměr. Chytilová debily ráda točí, režíruje a skutečné herce tak i mnohdy vede, čert ví proč. Tento způsob práce se mi ale zdá poněkud nešťastným, asi vždy budu preferovat upravenost před přírodním bobrem. Viděno během Challenge tour 2015: 30 dnů se světovou kinematografií (06.04.2015)

Nikdy bych nevěřil, že Věra Chytilová dokáže takhle příjemně filmařsky děsit. I díky Kocábově sci-fi hudbě, hereckému výkonu pana Macháčka a kameře, která sice vypadá jako z domácího videa, ale má svůj účel a půvab, se podařilo navodit dost depresivní, šílenou atmosféru, která celý film prostupuje. Vlčí bouda je dnes již trošku zapomenutá klasika, ale má stále co nabídnout. Fanouškům žánru science fiction, hororů či mysteriózních příběhů, můžu film vřele doporučit. Ještě, že už mám všechny lyžáky za sebou a na hory nejezdím... (19.02.2018)