Sedmokrásky

Chytilová se s ničím nepárala a v uvolněné atmosféře šedesátých let stvořila Sedmikrásky, dílo komplexní, báječně inovativní a barvité. Feministicky orientovaná kinematografie pro mě není zrovna lákadlo, ale tato forma individuality a rebelantství, jakou režisérka svým hrdinkám vnukla, je kouzelná. Míchanice montáží, vizuálních triků a všelijakých experimentů jakoby přímo brojila proti zpátečnickým zatuchlým socialistickým konvencím. Volně propojené scény čistě "ženského" blbnutí a manipulace různými důvěřivými gentlemany lze zase označit za kopanec do rozkroku všem těm maskulinním papalášům, co při natáčení kritizovali nedostatek třídní uvědomělosti. Pak už zbývalo nechat slečinky pošlapat honosné plody práce a oheň je na střeše. Pětiletá odmlka, jakou svého času zakusil i Jan Menzel, budiž dokonalým příkladem, jak se za komančů trestal pokrok. (15.10.2011)

L´art pour l´art, jinak demence. Toto není pro mne. Ale upřímně přeji všem, kterým se to líbí, aby se na to mohli dívat i ve chvílích, kdy něco v životě opravdu těžkého prožívají. Těm, co prohlašují, že je to film, který musíme vidět, než umřeme, nepřeji, aby se na něj museli dívat i na onom světě... (31.01.2009)

Ach jo, zlatá 60. léta, kdy padly ideologické bariéry a cenzura, ale zároveň zůstala štědrá státní podpora, takže tvůrci mohli bez zábran experimentovat a laškovat na účet společnosti a vlády. Není divu, že se po těch časech leckterému filmaři stýská. Pravdou je, že řada filmů té doby by v tzv. normálních dobách nevznikla. Sedmikrásky jsou experimentální hříčkou, která je na hony vzdálená běžné filmové produkci a průměrnému filmovému divákovi. Snímek je cenný pro filmové teoretiky a zažrané kinofily z hlediska fimového jazyka, obrazové kompozice, střihu a práce kamery. Na druhé straně postrádají spoustu věcí, které filmový divák očekává, a současné vysoké hodnocení na CSFD je při vysokém počtu hodnotících dáno snobismem a napodobováním. Celkový dojem: 40 %. (01.02.2009)

Když jsem se s filmem setkal poprvé, po deseti minutách jsem to vypnul, protože mi ty dvě hrdinky lezly brutálně na nervy a neuvěřitelně mě sraly. Po čase jsem se ale rozhodl, že těm třem holkám (Chytilová, Marie a Marie) dám ještě jednu šanci. A nakonec jsem jim i přišel na chuť. Obě hlavní představitelky si natáčení zcela určitě užívaly, což se promítlo i do celkového vyznění filmu. Jen mi trochu připadá, že počáteční zkaženost obou děvčat, později již eliminovaná jen na marnivost a obžerství, čím více se blížil film k závěru slábla a slábla a divák si je zamilovával více a více. Což je, myslím, ke škodě filmu. Ale je to typická Chytilová, tak jak ji má laskavý divák rád. Možná škoda, že film, kromě dvou hlavních představitelek (chtěl bych být alespoň chvíli motýlem a ani by mi nevadilo mít srdce proklaté špendlíkem), zaujme hlavně formou (kamerou, střihem a výpravou) a ne obsahem. Jsem však rád, že jsem filmu tu druhou šanci dal. Asi ho dám ještě párkrát, abych odhalil mnohá jeho možná skrytá poselství a trochu si s holkama zazlobil. (04.01.2013)

Sedmikrásky jsou dvě laškovné, mile naivní kytičky(ve svých rolích nádherná dvojice Cerhová-Karbanová), které si nic nedělají ze života a radši budou zkažené a budou si hrát. Takovou koncepci má nejenom děj, ale také hlavně zpracování, kde si režisérka zkouší všechny možné polohy filmového zápisu - dlouho jsem neviděl barevnější film. V. Chytilové se podle jejích vlastních slov tehdejší filmy nelíbily, z toho důvodu, že byly stejné - podle jedné šablony. Sedmikráskami se vůči těmto schématům vzbouřila a po svém se jim vysmála. Vytvořila tak velice originální a svěží dílko, které vám nenuceně a s lehkostí na konec řekne, že život nemůže být jenom zábava. A nebo ano? (31.01.2009)