Královská hra

Tři týdny před volbami do parlamentu havaruje vůdce politické strany, která má největší šance na vítězství ve volbách. Ve straně se rozpoutá boj o následnictví, do které se zaplete i mladý, ambiciózní novinář Torp. Spekulace v tisku a lži zasahují i do osobního života politiků. Torp se dostane na stopu cynického spiknutí, do kterého je namočen i možný budoucí předseda vlády. Snaží se ho odhalit bez ohledu na následky. (25.04.2006)

Po shlédnutí tohoto filmu nevím, co si mám myslet o novinářích, kteří mají pravidelně politické články na první straně nejčtenějších novin ... Zadarmo to asi nebude, jak ukazuje dánská Královská hra. Spolupráce politiků a novinářů na těch nejšpinavějších hrách a společná manipulace veřejnosti, aby získali moc. Kdo se zajímá o politiku a je ochoten ztratit poslední zbytky iluzí, určitě by si měl na tento skvělý dánský thriller najít čas. (23.03.2013)

"Mluvíš jako moje babička. Pořád se ptá: Tak kdy položíš vládu?" Homo politicus, neboli člověk bezpáteřní, se vyskytuje nejen u nás, ale i ve Skandinávii? Tak to je dobře, alespoň to bude napínavá zábava. Jenže Královská hra zaťala drápy jen do jednoho skandálu, který bezpáteřní homo sice naštve, ale nezabrání jeho zvolení. Když ne dnes, tak zítra určitě. Mě to tedy celkem bavilo, ale toho napětí tam moc nebylo a do politické stoky se taky nebušilo tak, jak by si to zasloužila. (26.01.2018)

Dánské politické bahniště se vším co k tomu patří, do kterého vstoupí mladý novinář Ulrik Torp, který rychle zjišťuje, že všechno není jak se zdá a tak začíná Kongekabale. Ulrik se do hledání pravdy ponořil s novinářskou vášní, která přešla později i v osobní zájem až posedlost odhalit spiknutí a machinace související s volební kampaní. Byl to celkem reálný a inteligentní thriller 21. století až na to, že takového novináře dnes najít se rovná nalezení perly v hromadě hnoje. Kdyby ten začátek neměl tak ukrutně těžkopádný rozjezd, tak budu Královskou hru velebit daleko víc. 75% (10.02.2016)

„Vážně fandím mladým novinářům, co sem přicházejí. Napochodují sem nadržení a sní o titulních stránkách. Jedno mají společné, vydrží jen pár měsíců. Já jsem tu 22 let. Dám vám tip na přežití. Až se mnou budete příště dělat rozhovor, chovejte se slušně. A jednejte se mnou uctivě, mám na to právo. Jste pod mou střechou. Rozumíte?“ Jenže Ulrik si prostě nedá říct…Politika je špinavá a lidi v ní ještě víc, ano. Tahle nadprůměrně obsazená severská žánrovka umí pracovat s publikem, protože ve chvíli, kdy se začne všechno obracet proti hlavnímu hrdinovi, jsou divákovy emoce přesně tam, kde je chce režisér mít. Divák si uvědomuje, že si Ulrik uříznul pořádný krajíc a čeká, zda se jím nezadáví, což na emoční zúčastněnosti ještě přidá. Proto zamrzí, že klíčový zvrat vyzní poměrně naivně (celkově působí docela nevěrohodně, že by se někteří protřelí aktéři nechali tak lehce nachytat, zároveň bych čekal, že se vůči „osině“ víc přitvrdí). Lépe už v tomhle ohledu vyznívá hořce úsměvný závěr. Kvůli němu nakonec hodnotím ještě slabšími 4*. (29.04.2023)