Precitnutie v Garden State

Pro Američany naprosto kultovní a dobu definující záležitost - část lidí ten film miluje, část ho miluje nenávidět. Ale už jen proto, jak moc vystihuje konkrétní emoci a estetiku ho nejde nevidět - nejde se vyjadřovat k americkému indie filmu bez znalosti Garden State. A musím říct, že už jen to je na tom filmu vzrušující. (12.12.2009)

Antidepresiva jsou špatná, ááááno. Ale nebýt jich, neměl by zřejmě tenhle film svoji tichou, místy až zasněnou atmosféru, která mi přišla tak zajímavá - ovšem ne přitažlivá. A tak to zřejmě mělo být, protožu tu máme případ lehce depresivně působícího (sychravého a deštivého) melancholického poklidného snímku, který má díky svojí gradaci, autorskému ztvárnění tématu hledání sebe sama hlavně uvnitř sebe, a emocionální síle pramenící z perfektních hereckých výkonů a srdcem vybírané doprovodné hudby potenciál stát se kultovním. Vlastně když tak o tom přemýšlím, kdybych Garden State viděl někdy na pomezí patnáctého a šestnáctého roku, kdy jsem objevoval svět dospělých a zjišťoval, co za emocionální prožitky je schopné vzbudit umění (a konečně to začínal chápat), dovedu si představit, že by to byl "film mojí generace". Pátrám v paměti a podobný kus ve zmíněné kategorii nikde nenacházím, protože buď jsou to exempláře moc pozlátkové (jako Cruel Intentions), umělecky ponuré (jako Dead Man) nebo regulérně Palahniukovsko-Fincherovské (jako Fight Club:)). Co dodat - není snadné se vyladit na tu správnou frekvenci s filmem, zvlášť pokud naletíte na kategorie Komedie-Romantický a čekáte řachandu s maloměstskými zhulenci a ulítlou Natálkou, ve které se to Drama nějak mihne a zase zmizí. Pomalé tempo úvodu (první třetiny filmu) je bohatě vykoupeno nástupem madony s kouzelným úsměvem a sluchátky s The Shins, a tím, co potom nastane a spěje k nevyhnutelnému konci. Konci, který má....duši? Ano, duši... Tady bych mohl skončit, ale to bych nic neřekl o hudbě a tím pádem i o filmu samotném, protože ji "ručně" vybíral režisér/scénárista/představitel hlavní role Zach Braff, před kterým tímto smekám, a díky kterému máme na světě další ukázku toho, jak to vypadá, když někdo do něčeho vkládá srdce, a je přesvědčen, že to tak má být. To jsou sice mudžahedíni taky, ale ti, pokud je mi známo, nic nevytvářejí, kdežto Zach Braff vytvořil ve svých 29 letech za de facto směšné peníze (na nikoliv nezávislý film) něco úžasného, u čehož ale dovedu pochopit i zdvižená obočí a znechucené úšklebky části divácké obce. To něco je kromě samostatné celkové úžasnosti i úžasně kompatkní, protože tak jako Garden State není kdovíjak alternativní a převratný počin, tak i jeho již zmiňovaná hudební stránka pochází od interpretů, kteří se tak rádi škatulkují jako "indie", ale kteří mají k původní idee nezávislosti zatraceně daleko (a které bych koupí legálního hudebního nosiče rozhodně v dalším tvůrčím úsilí nepodpořil, asi jako libovolnou současnou "poctivou českou kytarovku" z ranku Čínských Lyží), nicméně jejichž jednotlivé příspěvky pro tento film se mi i jako album hodně líbí, a jsem ochoten je tu hodinu v kuse poslouchat a dát se jimi "bavit". I když to tak dost dlouho nevypadá, a i když to rozhodně nebude platit pro každého, pro mě je to a kind of magic, a proto dávám 90%. (07.01.2011)

Když bych věřil na něco jako objektivní hodnocení, řekl bych, že Garden State je objektivně na čtyři hvězdičky. Jenže nevěřím, tak to říkat nebudu a vrazím hezčí tři. Proč? Protože po Bokovce a jiných, tematicky spřízněných nezávislárnách o sympatickém hridinovi s traumaty, jenž někam přijíždí aby si v hlavě srovnal svůj život a našelk němu klíč, mi Garden State až příliš snadno zapadl do zajetých kolejí a ozkoušených postupů (právě viz Bokovka). Odkládaný první polibek, opakované nasazování dojemné hudby, slza a konec... to všechno šikulka Zach Braff namíchal úplně stejně jako řada jeho kolegů před ním. Fajn, ale pro mě osobně velice průhledné, předvídatelné (jak inscenačně, tak obsahově), zkrátka ne až tak zajímavé jako pro zbytek publika. (04.04.2005)

Tahle autorská prvotina Zacha Braffa se rozjíždí zdánlivě "nezajímavě". Ovšem od chvíle, kdy se objeví Natalie Portman je to skvělé (Ta holka fakt vyzrála a je nejenom krásná, ale fakt umí hrát :) ... Není to ovšem jenom její zásluha ! Braff dokázal zvládnout (doslova za "pár šupů") roli scénáristy, režiséra i hlavního hrdiny obdivuhodně..... Působivý filmeček, ze kterého si každý odnese svůj "kousek" poučení..... Na podruhé musím přidat (90% :) (22.02.2005)

Film, ktorý (ako spomína i Adrián) sa feelingom veľmi podobá pre mňa nepochopiteľne ospevovanému Sideways. Je to film z ktorého mám pocit, že mi chce povedať niečo „veľké“, cez zobrazovanie malých veľkých vecí, ale akosi nevie ako to má urobiť ani čo presne chce povedať. Celý film pôsobí strašne rozťahaným dojmom, jednotlivé scény sú na seba radené bez zmysluplnejšej nadväznosti. Garden State stojí a padá na jedinej osobe a tou je Natalie Portmann, ktorá vo svojej postave asi ako jediná má čo hrať a kedykoľvek je na scéne, zatieňuje i pána hercorežiséra Braffa. A práve kvôli jej postave a nehynúcemu obdivu k Natálkinmu umeniu si Garden State veľmi rád pozriem znova, ale nad 7/10 sa film u mňa nedostane. (09.06.2006)