Kým sa zotmie

Johnny Depp je, byl a bude jednoznačně úchvatný! Opět měl za úkol ztvárnit nějakého podivína, teda hned dva! Načančaného travestitu a ulízlého velitele (nebo co to bylo). Javier Bardem podal taky velmi silný výkon! Obzvlášť ta scéna, jak byl uvězněný v bedně byla hodně přesvědčivá, skoro mi z té hrůzy běhal mráz po zádech. Tvrdost režimu na Kubě byla moc dobře zachycena. Silné nejsou jen herecké výkony, ale také celý příběh. Spisovatelův boj proti totalitě je předem prohraný, ale i tak se nevzdává a psaní je pro něj vším. (28.02.2006)

Lyrika, kterou jsou protkány prózy Reinalda Arenase, je nezfilmovatelná. Na tom, že film přesto vládne neuvěřitelně melancholickou poetickou atmosférou, má lví podíl Javier Bardem. Zajímal by mne okamžik, v němž si režisér Schnabel uvědomil, že tento čistokrevný MACHO je tím jediným, kdo básníkovi propůjčí nevídanou křehkost, něhu a čistotu, bez nichž by jeho výlučnosti diváci jen stěží porozuměli. Toto je role, za kterou si měl Bardem odnést svého prvního Oskara. 90% (14.11.2007)

Výborný a poutavý začátek, který oslní poetikou... pouze na začátku máme možnost sledovat postavu jako vyjímečně citlivého básníka/ spisovatele. Zbytek filmu je o všech možných částech Arenasovi osobnosti, ale o jeho díle je zde zoufale málo. Arenase si budu pamatovat jako homosexuála z Kuby, nikoliv spisovatele! (01.02.2004)

Musím konstatovat, že film stojí a padá s Bardemem (ale umí i lepší role - Tahle země... apod.). Nicméně, nemohu se zbavit nějakého rušivého signálu odněkud z mých útrob, že tento film se tak trošku veze na současné vlně uměleckých děl poukázat na útlak všelijaých menšin napříč společností, vírou, systémy apod.... Možná moc křivdím, ale ani po druhém shlédnutí jsem se tohoto pocitu nezbavil...Tak nevím nevím, ale shrnuto: film je to víc než dobrý (30.03.2004)

Americký režisér Julian Schnabel (mimo své režisérské ,,profese" známý též jako přední americký postexpresionistický malíř) si pro své filmy vybírá vždy silné a vyhraněné umělecky založené osobnosti s výstředním osobním životem, takový byl jeho první film o legendě newyorské graffiti scény Jean-Michelu Basquiatovi a nejinak je tomu i v případě biografického snímku o kubánském spisovateli Reinaldu Arenasovi, jehož stejnojmennou knihou je film inspirován. Celý životní příběh kubánského disidenta je modelovou ukázkou bolavých míst jakékoliv lidské společnosti, která totalitní systém nemilosrdně eskaluje a využije. Vztah k homosexuálům, lidem jinak vyhlížejícím a smýšlejícím, intolerance a totalitářská represe, to jsou průvodní znaky, které si sebou nese samozřejmě i režim Castrův. Schnabelův film může dobře sloužit jako podpůrný argument proti všem těm, kteří mají tendence ikonizovat kubánské revoluční vůdce a dávat tamní režim za příklad. Dění ve filmu má na svědomí třeba právě slavná tvář z triček západoevropských intelektuálů - Ernesto CheGuevara... Schnabel spojuje ve svém filmu dva protikladné tvůrčí postupy - dokumentární ráz podpořený autentickým dobovými filmovými materiály a silnou poetizaci příběhu založenou na skutečně působivé vizuální složce filmu. V několika momentech lze ve snímku nalézt i prvky magického realismu, který je příznakový pro středo- a jihoamerickou literární oblast. Roli spisovatele Reinalda Arenase svěřil režisér Španělu Javieru Bardemovi a ten se jí zhostil opravdu skvostně a otevřel si tak cestu k slibné mezinárodní kariéře. Bez něho by tenhle film nebyl tím, čím je... (Svého uměleckého vrcholu Julian Schnabel dosáhl ale až svým snímkem následujícím - nádherně poetickou stylizací Skafandr a motýl) (15.09.2008)