Parížska maitressa

Ach ´´ťažký´´ to život zlatokopky. Charles Chaplin pomerne dobre vystihol život tejto úbohej odrody ženy. Je však ešte nádej pre vzornejší život? Žeby skutočná láska? Alebo jej strata? Chaplin síce vo výsostne dramatických vodách, ale predsa len v niektorých scénach prenikne na povrch to, v čom bol vlastne najlepší. (11.09.2012)

Nejčastěji uváděný český distribuční název filmu je Pařížská maitressa. Laciné melodrama s trapnou mizanscénou a statickou a nudnou kamerou. Herecké výkony docela ujdou až na špatnou Ednu Purviance, která podle mě neumí hrát. Bez pohybu a mimiky obličeje (horší měl snad už jen Buster Keaton) vystačíte v Chaplinových groteskách, ale ne ve velké roli v němém filmu. Dobrá byla scéna bouřlivé oslavy v ateliéru. Jediným zajímavým motivem příběhu je problematika vztahu rodičů a jejich již dospělých dětí. A taky Chaplinova hudba je výborná. Ale ten konec? Že by se Chaplinovi už nevešel do žádné grotesky a tak ho přilepil sem? Navzdory vší té nudě a průměrnosti mě asi v polovině film dějově docela vtáhl, proto nehodnotím ještě hůře. Nebýt autorem a režisérem Charlie Chaplin, tak po tomhle filmu dnes neštěkne ani pes. (09.10.2007)

Přepsáno v říjnu 2019. Dáma z Paříže byla prvním filmovým počinem Charlieho Chaplina pro filmovou společnost United Artists, kterou sám spoluzakládal o čtyři roky předtím. Cirkusový klaun odhalil svou smutnější část vnitřního světa a zpívá o lidském trápení a smutku. Klaunské skotačení se omezilo na působivou choreografickou souhru pohybu masy davu v jejím celku, ironie si pohrává se souvislostí a jde vstříc náhodě i melodramatu intimní bolesti. Cynický osud znesvěcuje závrať z romantického idealismu, přesto cirkusový klaun neztrácí naději v lásku a jen dokonané niterné naplnění se může uvolněně radovat ze života. Úhlavním nepřítelem otevřenosti intimních krajin je úzkostlivé maloměšťácké lpění na společenské úctě, puritánstvím se brání rodinná čest, všechny možnosti negativních dopadů společenského skandálu musí být bezodkladně odstraněny bez známek slitování a bez náznaku kompromisů. Hlavní postavou melodramatické písně cirkusového klauna je Marie St. Clair (příjemná Edna Purviance), mladá dívka skromnějších poměrů francouzského venkova. Bigotní poměry ve společenských vazbách krutě trestají každé pochybení a mladické ideály omamných romantických představ jsou díky nedorozumění, momentálnímu černému mraku pocitu marnosti a jízlivé náhodě rozervány na malé kousíčky. Ze zbytků je utkána nová osoba, která se noblesně drží na vrcholu pohodlí a společenské prestiže, přesto k naplnění stále něco schází. Nejutrápenější postavou je Jean Millet (sympatický Carl Miller), mladý nadějný malíř a Mariina mladická romantická láska. Cynismus života a vlastní slabošství před matčiným emotivním nátlakem ovšem stojí proti němu samému a výhružně cení zuby. Umělcova duše se skládá z křehkých materiálů a vlastní pochybení je nejpalčivější niternou bolestí lidského smutku. Šarmantní postavou je Pierre Revel (velmi zajímavý Adolphe Menjou), nejžádanější pařížský svobodný mládenec z velmi dobrých poměrů. Společenská prestiž je zavazující i pro způsob života, bezstarostně si užívá všech jeho pochutin, přesto nepodléhá předsudkům a nic si nevymáhá. Výraznější postavou je také Jeanova matka (zajímavá Lydia Knott), vydírající emočně svého syna, dělit se o něj není nikomu povoleno a rodinná čistota je nejdůležitější hodnotou. Z dalších rolí: Mariin neoblomně puritánský otčím (Clarence Geldart), Jeanův nekompromisně přísný otec (Charles K. French), Mariina nejlepší pařížská kamarádka Fifi (Betty Morrissey), měně upřímná Mariina pařížská kamarádka Paulette (Malvina Polo), Revelův spolehlivý sluha (Harry Northrup), profesionálně mlčící masérka (Nellie Bly Baker), či vrchní číšník pařížskou smetánkou oblíbené restaurace (Henry Bergman). Dáma z Paříže má v klaunově posmutnělé písni i satirizující noty a výraz, přesto naději, hravost a radost ze života neztrácí. Je to zajímavý melodramatický skutek cirkusového klauna. (30.07.2010)

Nezaslouženě opomíjené výlučně autorské, nikoliv herecké Chaplinovo dílo nepatří k vrcholům tvorby proslulého anglického komika, ale také má víc než hodně daleko k jeho průměru. Příběh, jakkoliv klišovitě může působit, je na nadprůměru své doby a totéž lze říci i o úrovni jeho zpracování. To, co známe odjinud, smutek, nostalgii, cit, místy přerůstající do sentimentu, tu najdeme v hojné míře. Milostná tragédie, partnerské nedorozumění, zaviněné shodou náhod a následkem z toho vzniklého oddálení, není nepravděpodobná. Jakoby Chaplinovu ruku, - evropskou, ne americkou ruku - vedli Maupassant se Zolou. Vedli jistě, určitě, šťastně. Především divácky šťastně. Nejen tehdy, ale i dnes. (26.07.2010)

Tento film od Chaplina bez Chaplina v něm má jeden nedostatek. Nehraje v něm Chaplin. Zní to sice lacině, ale je to tak. Jeho osobnost a herecké charisma vždy dodávaly jeho filmů něco navíc, tragiku i komediálnost v jednom a zřejmě díky budou mít ostatní jeho film nějaký přesah. Zde toto není a film tak působí ploše a moc vážně. Sice není nudný, ale jde spíš o takovou melodramatickou tuctovku. (01.07.2013)