Parížska maitressa

Dáma z Paříže je můj třetí Chaplinův němý film. Líbily se mi všechny, ale Dáma z Paříže asi nejvíce. Nevím ani proč, ale tohle melodrama mě dostalo. Příběh se mi líbil, film mě během celého dívání bavil a byla jsem nucena sledovat osudy postav jako přikovaná. Je to zase jiný styl Chaplinova filmu, žádná groteska, dokonce se v něm Chaplin ani neobjeví, což mi zpočátku připadalo zvláštní, ale když se nad tím teď tak zamýšlím, ani mi to ve výsledku nevadilo. Musím také ještě ocenit Chaplinovu hudbu. (15.06.2013)

Tento film od Chaplina bez Chaplina v něm má jeden nedostatek. Nehraje v něm Chaplin. Zní to sice lacině, ale je to tak. Jeho osobnost a herecké charisma vždy dodávaly jeho filmů něco navíc, tragiku i komediálnost v jednom a zřejmě díky budou mít ostatní jeho film nějaký přesah. Zde toto není a film tak působí ploše a moc vážně. Sice není nudný, ale jde spíš o takovou melodramatickou tuctovku. (01.07.2013)

Ach ´´ťažký´´ to život zlatokopky. Charles Chaplin pomerne dobre vystihol život tejto úbohej odrody ženy. Je však ešte nádej pre vzornejší život? Žeby skutočná láska? Alebo jej strata? Chaplin síce vo výsostne dramatických vodách, ale predsa len v niektorých scénach prenikne na povrch to, v čom bol vlastne najlepší. (11.09.2012)

Nejčastěji uváděný český distribuční název filmu je Pařížská maitressa. Laciné melodrama s trapnou mizanscénou a statickou a nudnou kamerou. Herecké výkony docela ujdou až na špatnou Ednu Purviance, která podle mě neumí hrát. Bez pohybu a mimiky obličeje (horší měl snad už jen Buster Keaton) vystačíte v Chaplinových groteskách, ale ne ve velké roli v němém filmu. Dobrá byla scéna bouřlivé oslavy v ateliéru. Jediným zajímavým motivem příběhu je problematika vztahu rodičů a jejich již dospělých dětí. A taky Chaplinova hudba je výborná. Ale ten konec? Že by se Chaplinovi už nevešel do žádné grotesky a tak ho přilepil sem? Navzdory vší té nudě a průměrnosti mě asi v polovině film dějově docela vtáhl, proto nehodnotím ještě hůře. Nebýt autorem a režisérem Charlie Chaplin, tak po tomhle filmu dnes neštěkne ani pes. (09.10.2007)

Nezaslouženě opomíjené výlučně autorské, nikoliv herecké Chaplinovo dílo nepatří k vrcholům tvorby proslulého anglického komika, ale také má víc než hodně daleko k jeho průměru. Příběh, jakkoliv klišovitě může působit, je na nadprůměru své doby a totéž lze říci i o úrovni jeho zpracování. To, co známe odjinud, smutek, nostalgii, cit, místy přerůstající do sentimentu, tu najdeme v hojné míře. Milostná tragédie, partnerské nedorozumění, zaviněné shodou náhod a následkem z toho vzniklého oddálení, není nepravděpodobná. Jakoby Chaplinovu ruku, - evropskou, ne americkou ruku - vedli Maupassant se Zolou. Vedli jistě, určitě, šťastně. Především divácky šťastně. Nejen tehdy, ale i dnes. (26.07.2010)