Parížska maitressa

Film naprosto odlišný od ostatní tvorby Chaplina. Avšak nejen žánrově, ale i tím, že se zde sám Chaplin téměř neobjeví. I přesto se jedná o film velmi kvalitní, takže je škoda, že je tak málo znám. Adolphe Menjou a Henry Bergman ve svých rolích přímo září. Celý film je doprovázen nádhernou hudbou Charlese Chaplina. 9/10 (06.01.2008)

Přepsáno v říjnu 2019. Dáma z Paříže byla prvním filmovým počinem Charlieho Chaplina pro filmovou společnost United Artists, kterou sám spoluzakládal o čtyři roky předtím. Cirkusový klaun odhalil svou smutnější část vnitřního světa a zpívá o lidském trápení a smutku. Klaunské skotačení se omezilo na působivou choreografickou souhru pohybu masy davu v jejím celku, ironie si pohrává se souvislostí a jde vstříc náhodě i melodramatu intimní bolesti. Cynický osud znesvěcuje závrať z romantického idealismu, přesto cirkusový klaun neztrácí naději v lásku a jen dokonané niterné naplnění se může uvolněně radovat ze života. Úhlavním nepřítelem otevřenosti intimních krajin je úzkostlivé maloměšťácké lpění na společenské úctě, puritánstvím se brání rodinná čest, všechny možnosti negativních dopadů společenského skandálu musí být bezodkladně odstraněny bez známek slitování a bez náznaku kompromisů. Hlavní postavou melodramatické písně cirkusového klauna je Marie St. Clair (příjemná Edna Purviance), mladá dívka skromnějších poměrů francouzského venkova. Bigotní poměry ve společenských vazbách krutě trestají každé pochybení a mladické ideály omamných romantických představ jsou díky nedorozumění, momentálnímu černému mraku pocitu marnosti a jízlivé náhodě rozervány na malé kousíčky. Ze zbytků je utkána nová osoba, která se noblesně drží na vrcholu pohodlí a společenské prestiže, přesto k naplnění stále něco schází. Nejutrápenější postavou je Jean Millet (sympatický Carl Miller), mladý nadějný malíř a Mariina mladická romantická láska. Cynismus života a vlastní slabošství před matčiným emotivním nátlakem ovšem stojí proti němu samému a výhružně cení zuby. Umělcova duše se skládá z křehkých materiálů a vlastní pochybení je nejpalčivější niternou bolestí lidského smutku. Šarmantní postavou je Pierre Revel (velmi zajímavý Adolphe Menjou), nejžádanější pařížský svobodný mládenec z velmi dobrých poměrů. Společenská prestiž je zavazující i pro způsob života, bezstarostně si užívá všech jeho pochutin, přesto nepodléhá předsudkům a nic si nevymáhá. Výraznější postavou je také Jeanova matka (zajímavá Lydia Knott), vydírající emočně svého syna, dělit se o něj není nikomu povoleno a rodinná čistota je nejdůležitější hodnotou. Z dalších rolí: Mariin neoblomně puritánský otčím (Clarence Geldart), Jeanův nekompromisně přísný otec (Charles K. French), Mariina nejlepší pařížská kamarádka Fifi (Betty Morrissey), měně upřímná Mariina pařížská kamarádka Paulette (Malvina Polo), Revelův spolehlivý sluha (Harry Northrup), profesionálně mlčící masérka (Nellie Bly Baker), či vrchní číšník pařížskou smetánkou oblíbené restaurace (Henry Bergman). Dáma z Paříže má v klaunově posmutnělé písni i satirizující noty a výraz, přesto naději, hravost a radost ze života neztrácí. Je to zajímavý melodramatický skutek cirkusového klauna. (30.07.2010)

Velmi dobry snimek o nestastne lasce, i pres nemy film ma slusny pribeh. Zdarile herecke vykony, nejlepsi byl Adolphe Menjou v roli prachace, sympatak od pohledu, takhle si predstavuji idealniho aristokrata:-). A pak Jeanova matka (Lydia Knott, skoda, ze nema na CSFD svuj profil), z te misty mrazilo. Chaplinova rezie je taky pusobiva a Dama z Parize nabizi nekolik zajimave natocenych momentu. Krasna je i hudba, ktera provazi cely pribeh. Chaplin byl neuveritelne vsestranny umelec a nepochybuji o tom, ze by se dokazal prosadit i v dnesni dobe... (27.09.2014)

Tento film od Chaplina bez Chaplina v něm má jeden nedostatek. Nehraje v něm Chaplin. Zní to sice lacině, ale je to tak. Jeho osobnost a herecké charisma vždy dodávaly jeho filmů něco navíc, tragiku i komediálnost v jednom a zřejmě díky budou mít ostatní jeho film nějaký přesah. Zde toto není a film tak působí ploše a moc vážně. Sice není nudný, ale jde spíš o takovou melodramatickou tuctovku. (01.07.2013)

Film-příběh více než film-film, snad s výjimkou scének z bujarých večírků pařížské zkažené noblesy, ukázek životního cynismu Revela a pár emočně vypjatých scén s matkou protagonisty. Příběh sice jakž takž věrohodný, sympaticky humanistický, leč tak prostinký až ztrácí na zajímavosti. Vrchol Chaplinovy tvorby měl teprve přijít. (13.12.2010)