Schmidtov príbeh

Tedy nevím, co znamená to srovnávání s Americkou krásou. Oba jsou to dobré filmy, ale každý zcela jiný. Zatímco Krása je hořká satira a na zmenšeném prostoru si utahuje z životního stylu určité společenské vrstvy, Schmidt je komediálním dramatem stárnoucího muže, který se snaží na cestě za svou minulostí najít, co je pro něj důležité (uf, to to zní knižně). JIstě, oba filmy se dotýkají populárního "krachu amerického snu", ale to je jako byste chtěli srovnávat Vyšší princip a Ryana podle toho, že se oba odehrávají za války. Schmidt je nádherný citlivý film, ve kterém je správně odměřena legrace i vážná náplň. Chválení Nicholsonova výkonu je jako nošení ledu na Titanic, zvláště jeho komentáře ve formě dopisů africkému klučinovi byly super. Na konci jsem měl vlhké oči, což se mi stává opravdu výjimečně. Film bez kamerových jízd, filtrů a podobných odpoutávaček od náplně samé. (19.05.2006)

Tak všední a prázdné jako sám život osamělého důchodce. Přesto pocitově silné, pomalu plynoucí od jedné situace, která nutí k zamyšlení, ke druhé. Hořké, přesto se najde i místo lehce úsměvné. Poklidné a zdánlivě vizuálně šedé, přesto občas osvěžené probliknutím nějakého obrazového nápadu nebo vtípku (třeba Marat). Rozhodně to není film, který bude bavit každého, a rozhodně každého neosloví. Nicholson sice velmi často zůstává Nicholsonem, ale stejně často dokáže v roli stárnoucího muže, který přichází o vše na čem mu v záleželo a postupně si uvědomuje marnost svého života, rozehrát výtečnou epizodu, strhující moment, které výtečně doplní pohled do Schmidtových pocitů otevřený v dopisech africkému chlapci. Velmi silné, plné emocí, které dokáže předat nenápadně, přesto rozeznít silně a s dlouhým dozvukem. Film, který se jen tak z hlavy nevypaří. (08.11.2014)

Škoda jen, že je to poněkud neuspořádané - střídají se totiž tady dramatické a komediální scény a dohromady nejdou tolik, jako v Payneově novějším filmu Nebraska. Taky dost dlouho trvá (50 minut), než se Schmidt vydá na cestu, protože všechno to, co se dělo předtím, sice bylo zajímavé, ale taky poněkud nudné. Jak už je ale Schmidt na cestě, šlape to dokonale, párkrát mi to připomnělo jak Nebrasku, tak Příběh Alvina Straighta (I když mi oba tyhle filmy připadají lepší, než O Schmidtovi), je to dokonce i poetické a dodržuje to i posloupnost počasí. Škoda jen, že před a na svatbě to upadne dost do komedie a to drama se z toho trochu vytratí, ale to pak zachránilo strašně silné finále. Ale zase když to srovnám s Nebraskou, ta mě přece jenom zasáhla o maličko víc... Ale O Schmidtovi je na rozdíl od Nebrasky natočen barevně, což se k takovému filmu prostě hodí víc. Natočené a zahrané to je ale bravurně a celkově se mi to líbilo. Akorát fakt nechápu jednu věc - Payne natočil dva skvělé filmy, tak jak mohl natočit něco takového, jako jsou Děti moje... 4* (19.04.2020)

Jack Nicholson, který hraje Schmidta se do své role nebývale hodí (jako vždy). Hraje cynika a jeho grimasy (ty se nikdy nezmění, stejně jako grimasy Clinta Eastwooda) jsou jako vždy odzbrojující. Jacka Nicholsona si nedovedu představit ve vizuálně nabušeném filmu, sedí mu dramata a komedie.Už vidím jak přijde a řekne: "A co ksakru ode mě očekáváte?" Nebudu tady říkat, že nebyl dobrý. Jeho výkon byl extrémě dobře zvládnutý, ukazoval emoce, ale některé jeho počiny mu nevěříte. Ale bylo vidět, že do role dal úplně vše. Ale nepodařilo se mi vžít do role Schmidta. Samozřejmě jsem s ním soucítil (jako s každým v dobrém filmu), ale do jeho pocitů jsem nenakoukl. Můžu říct, že režisér Alexander Payne vložil do snímku hodně symboliky, např. jak Schmidt rád řídí svůj karavan, který mu pomáhá dostat se k lidem, kteří ho dokáží pochopit. Snímek ubíhal pomalu, ale jistě. New Line Cinema věděla, že většině lidí (omámenými samými Austiny Powersi a Pány Prstenů) se film líbit nebude, a proto udělala vše potřebné, aby se snímek zalíbil alespoň kritice. Vyprávění příběhu je opravdu hodně pomalé, ale je tak působivé, že ani na okamžik nespustíte oči z obrazovky. Místy mi film připomínal Svět Duchů, protože Schmidt pomalu sleduje, jak svět, který miloval upadá. Jel se podívat na domov, kde žil předtím, ale ten tam překvapivě nebyl. Nemohl se smířit se smrtí své ženy. A aby měl pro co žít, snažil se udržet vztah se svou dcerou. O Schmidtovi má dvě části: jedna z nich hovoří o ztrátě manželky a normálního života, druhá pak o svatbě dcery. Hudba je geniální, ale vyšla už z módy. Místy mi v soundtracku něco chybělo, chtělo to něco víc. Líbila se mi také práce s kamerou. Zdálo se, že střih samotných scén je ostrý a rychlý, ale pracovalo se s ním dobře vzhledem k tématu. Nejlepší a zárověň nejhorší částí filmu je ta s Kathy Batesovou. Hraje matku Delrota Mulroneye, a je nadprůměrně dobrá. a už jste asi slyšeli, má zde i nahou scénu. Brrr... Děkuji, nechutné. Byly ji pečlivě vybrány kostýmy, které perfektně sedí k jejímu charakteru. O Schmidtovi je po všech stranách výborně zvládnutý film, jehož všichni tvůrci si mohou říci, "Dobrá práce". Konec je přesně takový, jaký jsem od filmu o normálním chlápkovi, jakými jsme tak trochu my všichni čekal. Svým vlastním životem se můžete vydat dvěma způsoby: buď neuděláte vše, co udělat chcete, anebo uděláte vše, čeho jste schopni udělat. Film je zaškatulkován jako drama, má ale i zábavné momenty. Většinou jde o Schmidtovy manýry, dále pár gagů a fraška. O Schmidtovi je film o životě, který se každého z vás dotkne a nenechá vás chladnými. (25.06.2005)

Při hodnocení "O Schmidtovi" se člověk asi nevyhne srovnání s Americkou krásou... Kevin Spacey vs. Jack Nicholson. Z mého pohledu je sice Americká krása úžasný snímek, ale O Schmidtovi mě vzalo mnohem víc. To co prožívá Warren Schmidt koneckonců čeká většinu z nás, ztráta práce, pocit zbytečnosti - navíc úmrtí jeho manželky a svatba dcery ho nechává úplně opuštěným. Jack Nicholson je skvělý (jako ostatně všude) a jen škoda, že nebyl odměněn Oskarem. Ještě se vrátím k Americké kráse - oproti hlasu ze záhrobí, zde jsou vyjadřovány vnitřní pocity Warrena Schmidta dopisy "adoptovanému" africkému chlapci - naprosto skvělý je první dopis, kde je vidět jak chce napsat něco pozitivního, a pak to vybouchne a napíše opravdu to co cítí... Lahůdkový filmeček (20.03.2004)