Ženy v zrcadle

Mam velmi rad pomale asijske filmy a tento zacinal slibne, ale ouha. Zhruba od tretiny filmu se struktura vypraveni stava nesnesitelna, prkenne postavy bez vyrazu (az na nepretrzitou utrpnost mlade vnucky) deklamuji stale dokola vety, ktere mely zustat odvypravene jen obrazem (pro jistotu kazdou aspon sestkrat) a symbolika vzpominani na atomovy utok by dohnala k slzam kazdeho, kdo videl vyborny Resnaisuv film "Hirosima, ma laska". Presvedcivost ne-postav prekonala i vykony divadelniho souboru Legz Akimbo z britskeho serialu Liga gentlemanu. Hvezdicka za krasny dum se zahradou. (16.01.2008)

Mám v oblibě filmy, které k přesnému vyjádření niterných pocitů nespotřebují mnoho slov, což se zejména některým asijským tvůrcům výborně daří. Při sledování Žen v zrcadle mi ovšem na mysli vytanulo jedno jméno: Jára Cimrman. Polopatické, a vždy pro jistotu několikrát opakované, momentální poselství bez špetky nadhledu, evokující některé pasáže z jeho her, ve mně bohužel vyvolávaly pouze touhu, aby to už všechno skončilo. Když k tomu přidám monotónní basetí výraz jedné z hlavních postav (ano vnučky – její práce s obočím dosahovala kvalit Nicolase Cage), nemohu hodnotit jinak, přestože téma to bylo jistě zajímavé. (16.01.2008)

Silný film spojující dvě důležitá japonská témata: ženu a její generační proměny a japonské jaderné trauma. Film sice je poměrně pomalý i na japonské poměry, ale neobsahuje místa, kde by vysloveně stagnoval. Obsahově je to dost nabité, snad každá vedlejší postava představuje nějakou důležitou ideu (druhá rodina hledající dceru, milenec...). Zajímavá kamera. (21.01.2008)

No musim rict, ze tentokrat me reziser Yoshida velmi, ale velmi prekvapil a to v pozitivnim slova smyslu. A ne, ze by se formalni struktura tohoto jeho dila o tolik lisila od toho co jsme od nej zvykli ocekavat. Presto film a jeho pribeh ma podle meho jasne smerovani a smysluplny dej i kdyz velmi slozity. Navic jista mysteriozni zabarvenost muj zazitek jenom umocnila. Super koment od Artrana. (Ale jinak uznavam -nekdy je vypraveni strasne polopaticke, nicmene silny dojem pro me zustava.) (15.01.2008)

Příběh nás provází protnutím osudů tří žen. Každá zažila hlubokou ztrátu a každá si osvojila jiný způsob jak s ní bojovat, nahradit ji a vytěsnit ze života. Přichází ale doba, kdy se pevně budované hráze protrhnou a všechna touha, lítost a hořkost se vyplaví na povrch, aby pomohly najít ztracenou identu, "ženu v sobě".. Děj do sebe ochotně přijímá téma svržení atomové bomby na Hirošimu a dává tak filmu další rozměry. Přibližuje divákovi něco z té doby. Jedna hláška za všechny: "Atomová bomba nezná přítele nabo nepřítele...Zabije všechny." (17.01.2008)