Koně a my

Žádné jiné zvíře tolik neovlivnilo naše dějiny jako právě kůň. Tento věrný společník nám stojí po boku už několik tisíc let a jeho krása, síla, rychlost nás vždy fascinovala. Dokument nás zavede za koňmi od španělského jihu, až po mongolské stepi... V nejjižnějším cípu Evropy, u města Tarifa, jsou v jeskyni k vidění starobylé malby, které naznačují uctívání koní. Plemeno Retuertas, které je považováno za plemeno, kterému patří malby v jeskyni, dodnes žije na jednom jediném místě a tím je národní park Donana. Španělsko a koně patří k sobě. Nedaleko parku Donana se od roku 1875 koná v Sanlúcaru speciální dostih, jehož trasa vede po pláži i mořem, což řadí dostih mezi ty nejnáročnější. Koně se původně stali hlavně pracovní silou, ale postupem času i důležitou součástí života člověka. Koně pomáhali zkracovat čas při cestování, při válečných výpravách a vstoupili do sportovního života. Mezi nejnáročnější jezdecké sporty je řazeno pólo, které dosahuje svého největšího lesku v Argentině a předci dnes používaných koní pro pólo pochází právě ze Španělska. Jelikož se pro pólo hodí nejvíce koně s velkým podílem genů plnokrevníků, je výcvik velmi náročný, nebezpečný i úchvatný. V Mongolsku je kůň národním symbolem, neboť Mongolové jsou kočovným národem a mongolský kůň je mimořádně odolný. Arabští koně byli po staletí šlechtěni pro práci v poušti a mají některé vlastnosti, které jim umožňují podávat úžasné výkony i při pouštních dostizích. Ať už jde o koně šlechtěné, divoké, určené k tvrdé práci, nebo jen k zábavě, jedná se o stvoření, která k člověku už neodmyslitelně patří. Stále jsou ještě místa, kde žijí koně divoce, podle svých instinktů, a člověk by měl tato místa chránit. (TV Prima)