Kid

Pěkný film, v němž vítězí sentiment nad humorem i naopak. Jenom Chaplin dokáže takhle současně vzbuzovat soucit i bavit. A právě v tomto filmu je možná nejdojemnější. Na humor nezapomíná, ale snaží se natočit poměrně osobní výpověď, která se neztratí pod tunami gagů. Na Chaplinovi mě fascinuje dvojakost jeho příběhů, současně si však myslím, že některé jeho filmy mohli být lepší, kdyby lépe slučovaly jeho "malou tuláckou dušičku" s "onou geniální komikou". A právě Kid je krásným příkladem, kdy se film neštěpí na dvě poloviny (jako Zlaté opojení), ale plyne poklidným tempem vstříc jejich soutoku. (10.11.2004)

1 film, 2 herci, 3 písmena = jedna nestárnoucí klasika. Chaplinův celovečerní režijní debut je stejně dobrou komedií jako tragédií, která s nebývalou otevřeností nejen zobrazuje, ale také kritizuje dobové sociální poměry. Ze dvou dějových linií – “chudinské“ a “buržoazní“ – sice dostala výrazně větší prostor ta první s tulákem (pobavit diváka, o to šlo především), ale obratnost jejich závěrečného protnutí by Chaplinovy mohli závidět mnozí dnešní „bojovníci za práva lidu“. Výhradně situační humor umí překvapit vhodným načasováním i nečekanou pointou. Komediální talent Charlieho i Jackieho je obdivuhodný, prostor jim věnovaný zasloužený. Ve filmu je mnoho scén, kdy oba před někým utíkají, někoho provokují… vzájemně se skvěle doplňují, což je nejlépe zužitkováno v dlouhé scéně jejich úprku před policistou. Málo, opravdu málo filmů mě natolik nadchlo svou upřímností. 95% Zajímavé komentáře: berg.12, Kirké, xmojses, Borec3 (15.03.2007)

Jeden rest z minulosti smazán a já konečně viděl Kida. Jackie Coogan je vlastně roztomilost na entou, přičemž en se blíží k nekonečnu. Jeho soužití se starým tulákem Chaplinem jednoho rozesměje, dojme, pak znovu rozesměje a dojme, tu a tam dokonce i rozhořčí, no, tolik emocí se ve snímku současné doby skutečně jenom tak nevidí, takže moje hodnocení je jasné :) (25.12.2009)

Nádherným způsobem natočený příběh dvou chudých, ale přesto šťastných lidí. Jackie Coogan byl ve své roli dokonale roztomilý, i když hrál vlastně tak trochu rošťáka. No a Chaplin? Jeho Tulák je asi nejlegendárnější filmovou postavou a Kid tuto legendu jen umocňuje a potvrzuje. Aniž bych chtěl snižovat kvality některých soudobých filmů, musím konstatovat, že v éře němého filmu byli tvůrci skutečnými umělci, jelikož byli ve svém vyjádření limitováni pouze obrazem a stručnými titulky. Přesto dokázali tvořit díla, která udivují další a další generace diváků. Právě tak jako Kid. (07.06.2004)

Pustil jsem si grotesku, dostalo se mi rodinného filmu. Možná proto jsem první půlku prozíval a nevypnul jsem to jen kvůli tomu malému klukovi, jehož cukrkandlového, až možná panenkovského, potenciálu Chaplin využil na maximum. Jenže pak jsem se dojal. Nehodnotím staré filmy podle dobového kontextu (maximálně dokážu přimhouřit oko a přidat hvězdičku), ale jak zvládnou obstát před moderním divákem jako komplexní dílo. A věřte tomu nebo ne, i film z raných dvacátých let tyhle podmínky dokáže splnit. Co se týče dojetí, nejsilnější z emocí v Kidovi zastoupených, to umí i díky něžnému hudebnímu doprovodu navodit tak krásně bezelstně, že mu v tom nemůže konkurovat ani většina moderních snímků. (25.01.2015)