Dnes v jednom domě

Každopádně jako odstrašující případ je seriál výborný. Dá se říct, že herecká elita, je vyvezena na sídliště a děj se "vůle bóží". A pak si vzpomenete na Ordinaci, Ohnivý kuře atd. a vlastně si řeknete, že může být i hůře, protože každý socialistický brak měl, alespoň kvalitní herce a co nejvíc KONEC. (18.03.2018)

Munzar celý v černém, to byla jasná indicie, že se jedná o záporáka. A taky to, jakým způsobem držel v zubech sluneční brýle. Ale co, kun*a není mýdlo, vícenásobným používáním se neopotřebí a Šulcová se pak ještě ráda vrátila k dobráckému pilotovi Adamírovi, který jí přivítal s otevřenou náručí, jen nádobí musela utřít, to jí neodpustil. Asexuální svazačka Kolářová s obrovskými brýlemi a v uniformě barvy psího exkrementu, bukvice Cupák ve vypasovaných tesilkách v roli promiskuitního heterosexuála, Jiřina Jirásková se špatně oholenou hubou, Maciuchová jako pipina domácí s nakupovacím syndromem...Ó jéé. Scénář je hodně řídký a některé dialogy neskutečně dlouhé a neskutečně trapné, tohle nezachrání ani soudruh Mikuláš-Růžek a soudruh čert-Filipovský. (17.12.2011)

Segrestor přesně vystihl mé pocity. Škoda dobrých herců co museli hrát v takových odporných agitkách. Odpad nezaslouží jejich výkony, ale ten podprahový účel téhle manipulativní rádoby "pohodovky". (celá, v poslední době nasládlá atmosféra přívětívého retra a omílání normalizačních seriálů, mi začíná lézt krkem...) (03.03.2014)

Franta Filip se po seriálu s venkovskou tématikou (Chalupáři)pokusil s některými stejnými herci natočit oslavu panelákového sídlištního bydlení. Vzhledem k tomu, že bydlím v rod.domě a nikdy jsem v paneláku nebydlel, jeho "poselství" v mém případě nemohlo nikdy padnout na úrodnou půdu. Úsudek o urovni bydlení a estetického vjemu "králíkáren" na ráz města si udělá každý sám, nicméně, co se týče tohoto seriálu, musím konstatovat, že kvalita tohoto díla je velmi podobná kvalitě výše zmiňovaných paneláků. Zkrátka, je to na h...o. Naprosto konsternován jsem byl ze scénáře, z některých zcestných prázdných dialogů, ani hvězdná kohorta, v čele s Růžkem, Lukavským, Sovákem aj., se nepředvedla. Zobrazení reality života obyčejných lidí na sídlišti si nepředstavuji tak, že dva herci hodinu kecaji o pianinu, které se už nevejde do pokoje a nevědí co s tím. ** jen za první dva díly. (29.08.2004)

František Filip nám tentokrát servíruje "román pro obrazovku" o tom, jaké je to úžasné a pokrokové vyměnit Malou stranu či rodnou "barabiznu" za krásné nové sídliště. A tentokrát jde do tuhého, socialistickou propagandou se zde dávkuje masově a často je halena do biblického (!) hávu - bytovka jako archa pro všechny a sídliště jako celá flotila arch. "Pixly" jsou tu snímany jako katedrály a lehká kritika odbývána např. takto: "A víš, že ten barák je docela hezkej? Kdo říká, že tyhlety baráky jsou ošklivý, ten musí bejt úplně slepej" (stavbyvedoucí Panc). Jednotlivé díly jsou zasazené do období jednoho roku (od zimy do zimy) s důrazem na tehdy nejvýznamnější společenské události a normalizační každodennost (Silvestr, sledování TV, 1. máj, víkendové odjezdy na chalupy, domovní schůze apod.). Řada promluv je neopakovatelných: "Se na mě díváš jak na Pinocheta!", "Seká v emigraci hlavy kuřatům, dva tisicé denně, 18 mil od hospody.", "takovej pantofel, pod kterej bych se já vešel, se ještě nenašel", stejně jako řada dílčích dějových linek: cynický pár Strachotovic a jejich silvestrovský výstup, starý Panc, těšící se na buldozer, protože neni kočka, která se drží místa; skororozvod Jarky s Krejzou, kvůli elektromotorům (Krejza se pere za hospodářství s těmi "na hoře" a nedá mu to ani doma); petrbokovic pes, pohřbený do základů další piksly ("víte co, dejte nám ho tady do vejkopu, bude mít nad sebou pomník jako nemá žádnej člověk a ještě na něj budou chodit čůrat pejskové"); Slávek, co chce mít svatbu na 07. 11. (VŘSR), aby měl každý rok ohňostroj; řidič komunálních služeb a zároveň teatrolog Pilich a nespočet dalších. "Já se odsud nechci jakživ stěhovat!" (Jarka) (11.11.2018)