Dnes v jednom domě

Režisér František Filip se snažil navázat na svůj úspěšný televizní seriál Byl jednou jeden dům. Natočil něco modernějšího, něco ze života. Ten kdo bydlel v té době v paneláku, ten mi dá za pravdu, že tenkrát se podobné technické problémy v těchto králíkárnách, jak vy říkáte, opravdu řešili a lidské osudy si nejsou tak vzdálené. Každý haní králíkárny, ale plno lidí by za byt v králíkárně dalo dnes nevím co. Ale zpět. Problém byl tentokrát ve scénáři. Scénáristické duo tentokrát přestřelilo a celý seriál se jeho hloupými dialogy jen hemží. Celý seriál drží nad vodou jen vynikající herecké výkony Dany Medřické, Martina Růžka, Vladimíra Menšíka, Jany Hlaváčové a dalších. Jedna z posledních televizních rolí Nataši Gollové. (01.02.2004)

Řekl bych, že je to dost podhodnocenej seriál. Je tedy fakt, že je to v podstatě o bandě komoušů, kteří zažívají svý poměrně nezajímavý lapálie v paneláku a jeho blízkým okolí, ale taky je fakt, že to závratně hvězdný obsazení a poměrně dobře napsanej scénář celej seriál kvalitativně posilujou. Zvlášť bych vyzdvihl herecký výkony Růžka, Medřický, Lukavskýho a Somra a to je už slušná sestava. Škoda, že tam hrajou i sračkeři, třeba rozjívenej děvkař Hanzlík, otroubená Maciuchová anebo Kolářová s nejobludnějšíma brejlema na světě. Update: Jednu hvězdu jsem musel ubrat. Pozdější díly jsou už dost nudný a o hovně. Jednotlivý díly třeba zobrazujou 90 minut v kuse Vinkláře, kterej se bojí jít na banální operaci, Hanzlíka, kterej balí největší krávu pod Sluncem (Kolářovou) či dokonce nechutnýho Munzara, kterej neúspěšně předstírá, že je umělec - bohém. Podivuhodně málo prostoru tu dostali Hrušínský a Jirásková. (16.06.2013)

9/9 Není to úplně ono, tento román pro televizní obrazovku. Zadání znělo jasně, ale pokud budeme srovnávat například s jiným panelovým seriálem Heřmánci a nikoli s předchozím opusem Byl jednou jeden dům, můžeme dojít ke smířlivějšímu hodnocení. Příběh jednoho roku v čerstvě postaveném panelovém sídlišti logicky bude vždycky víc připomínat Panelstory, než cokoli jiného, ale zatímco příběhy obyčejných lidí za okupace jsou součástí naší historie, malé životy na sídlištích pořád pokračují. A v tom je (bohužel) cosi nadčasového, žádné umění, žádný přesah, ale poskládané mikropříběhy z jednoho vchodu. Dokonce propletené tak, že ten dělá na stavbě, ten uklízí chodníky, další pingluje v místní knajpě a její sousedka vám naproti udělá frizúru. A všichni společně chodí pro vodu ve sněhu, když se prokopne potrubí, v létě odjíždějí na povinné dovolené a společně vítají nové občánky. Někteří i pro takový seriál sehráli vcelku zajímavé etudy, jiní šli hluboko pod svůj průměr. Ale například z hlediska pestrosti profesí je to vcelku zábavný mišmaš. Pro dospělé je tu sexy trojúhelník Adamíra-Šulcová-Munzar, pro teeny je tu jiný milostný příběh Kolářová-Hanzlík-Kořínková, pak několik hlubokých lidských příběhů, samozřejmě česko-slovenské přátelství, protože na každém pražském sídlišti mají všichni Slováci otevřené dveře. Hodně mimo je příběh cikánských recidivistů (samozřejmě Lackovič-Skořepová), problematické je obsazení mini roliček bývalými stary z doby před rokem 1945 (Dohnal, Gollová, Hajská, Schránil) a minimálně prapodivné jsou pohledy do zákulisí televize (soutěž Deset stupňů ke zlaté) a filmu, nicméně určitá dobová výpověď v tom je. A není ani tolik důležité, jestli více přehrává unavené manželství Vránová nebo Cupák a zda nakonec dojde svého štěstí příšerná sekretářka Devátá. Trocha kýče, trocha civilsmu, povinně pozitivní a mravní vyznění a je to. Aspoň člověk není tolik líto, že opravdu všichni v Nerudovce bydlet nemůžeme. (24.04.2023)

Při sledování tohoto seriálu se nabízí srovnání se současným seriálem Ulice, protože řada ulic je u nás právem nazývána panelák naležato. A v procentuálním diváckém hodnocení 48 : 23 to pro starý seriál nevypadá vůbec špatně. Soužití různých rodin v jednom domě či ulici bylo tehdy takové, jaká byla doba. Těžko by se v tehdejších podmínkách natáčel seriál typu Dallas, nebo jiný o životě celebrit, protože žádné nebyly. Hraje zde řada kvalitních herců a to i v malých rolích. Z druhé strany je pravda, že jejich příběhy jsou pro dnešní diváky příliš obyčejné, všední, málo dramatické a mnohdy těžko pochopitelné. Kdo tu dobu prožil, tak ví, že to žádný Dallas nebyl. Zato má jen 9 dílů, proto je před nekonečným seriálem Ulice ve výhodě, že pamětnického diváka jako jsem já, nestačí unudit. (05.07.2013)

Franta Filip se po seriálu s venkovskou tématikou (Chalupáři)pokusil s některými stejnými herci natočit oslavu panelákového sídlištního bydlení. Vzhledem k tomu, že bydlím v rod.domě a nikdy jsem v paneláku nebydlel, jeho "poselství" v mém případě nemohlo nikdy padnout na úrodnou půdu. Úsudek o urovni bydlení a estetického vjemu "králíkáren" na ráz města si udělá každý sám, nicméně, co se týče tohoto seriálu, musím konstatovat, že kvalita tohoto díla je velmi podobná kvalitě výše zmiňovaných paneláků. Zkrátka, je to na h...o. Naprosto konsternován jsem byl ze scénáře, z některých zcestných prázdných dialogů, ani hvězdná kohorta, v čele s Růžkem, Lukavským, Sovákem aj., se nepředvedla. Zobrazení reality života obyčejných lidí na sídlišti si nepředstavuji tak, že dva herci hodinu kecaji o pianinu, které se už nevejde do pokoje a nevědí co s tím. ** jen za první dva díly. (29.08.2004)