Zlaté opojenie

Sledovat postupnou žánrovou proměnu někdejší jednoduché grotesky do nákladnějšího celovečerního filmu s příběhem, který nese už jasné poselství, je vždy povzbuzujícím i oblažujícím svátkem duše. Němý film byl svým způsobem tragickým; doslova raketový nástup zvukového období na přelomu dvacátých až třicátých let byl pro mnoho tehdejších tvůrců, ale i kinohudebníků doslova uměleckou i existenční tragédií. Jedno je jisté: i v zralejších a technicky i umělecky náročnějších tvarech nebyl němý film, adoptivní sourozenec pantomimy, bez šancí. Nikoliv náhodou se Chaplin spřátelil s Ejzenštejnem. Vzájemná úcta velikánů naznačuje i dnes smysl a vývojovou křivku hraného filmu. A to opojení k tomu prostě patří. (01.03.2008)

Viděl jsem zatím pouze onu zkrácenou a Chaplinem namluvenou verzi, ale i přesto se mi hodně líbila. Teda až na zakončení, které bylo trošku slabší. Ale slyšel jsem, že právě konec je v původní verzi jiný. Snad jí někdy uvidím :) Hehe, dokonce ani tulák Charlie se nevyhnul zlaté horečce a odjíždí na Aljašku, aby získal trošku bohatství i pro sebe :) 9/10 (20.10.2007)

Pokud se na začátku filmu ozvou melancholické smyčce a vypravěčův hlas, oboje dvoje patří Charliemu Chaplinovi a vám se dostala do ruky jím upravená a ozvučená verze z r. 1942. I když spoustu času ztratil film pochopitelně na titulcích, jde o zkrácenou verzi, ve které přijdete o pár scén, včetně konce, takového, jaký má prostě být. Komentovaná groteska také ztrácí část svého kouzla, už třeba vnucuje pohled vypravěče. Nevím, proč se k něčemu takovému Charlie rozhodl, každopádně mé hodnocení je za verzi původní, němou. Té nechybí absolutně nic a Chaplin znovu dokazuje, proč v mých očích překonává své jinak výtečné kolegy. Je to právě za momenty, které humorné být nemají, a které tvoří velkou část jeho filmů i osobnosti. PS: Pro onu "director's cut" si 1*-2** odečtěte. (18.05.2007)

Zlaté opojení byl první Chaplinův celovečerní film, který jsem před lety viděl. Do té doby to byly jen krátké filmy, které jsem měl rád, a najednou tu byl přes hodinu dlouhý film, což pro mě bylo jako zjevení a já jen s úžasem koukal, jak skvělým herecem a režisérem Chaplin byl. Všechno ve filmu perfektně funguje - gagy, smutek, sentiment, uličnictví. Jen ta verze, kterou jsem viděl tehdy pouze s mezititulky byla lepší, protože verze s Chaplinovým komentářem docela ruší tu krásnou pohodu, kterou divák zažívá při sledování němých filmů. (05.01.2011)

Chaplinův tulák je nezapomenutelná postavička. Kachní chůze, klobouk, hůlka, sáčko a téměř akrobatické kousky, na to se člověk může dívat pořád. Už jsem si myslela, že se mi Zlaté opojení bude líbit méně než Světla velkoměsta, ale ke konci mě to opět chytlo. Líbilo se mi to po celou dobu, ale konec hodnocení ještě vylepšuje. Chaplinovy filmy mají něco do sebe. Nejen, že obsahují vtipné gagy, ale taky přinášejí jakési poselství, nejsou bezduché... (15.06.2013)