V perine

.. a protože tohle je něco strašnýho, pojďme si raději povědět mnohem méně děsivou pohádku. Pohádku od Martina McDonagha s názvem Polštářník: Bylo nebylo, žil byl jeden pán, který ale nevypadal jako obyčejní páni. Měl přes tři metry na výšku a byl celý z naducaných růžových polštářů: polštáře měl místo rukou, polštáře místo nohou, i břicho měl z jednoho velkého polštáře; z malinkatých polštářků měl prsty a i místo hlavy měl velikánský kulatý polštář. A na téhle hlavě měl dvě kukadla z knoflíků a velkou usměvavou pusu, kterou se tak na všechny culil, že mu byly neustále vidět zuby, které měl také z polštářků. Malých bílých polštářků. Polštářník takhle vypadat musel - musel se zdát měkounký a neškodný, a to kvůli své práci. Vykonával totiž velmi smutné a těžké řemeslo… Kdykoliv někde žil nějaký převelice smutný pán nebo paní, co si zakusili tak těžký a strastiplný život, že ho jednoduše chtěli ukončit, že s tím vším prostě chtěli skoncovat a učinit tak přítrž veškeré té bolesti, inu, přesně ve chvíli, kdy už se k tomu odhodlávali, kdy se už už chtěli podřezat, vystřelit si mozek nebo se udusit plynem, Polštářník za nimi přišel, přisedl si k nim, zlehka je objal a řekl: "Posečkejte ještě chviličku." Načež se čas začal tak prazvláštně zpomalovat a jak plynul pomaleji, Polštářník se vrátil v čase do dob, kdy ten pán nebo ta paní byli ještě malé děti, do dob, kdy ještě tak docela neokusili všechny své pozdější životní hrůzy. Polštářník pak měl před sebou velmi smutný úkol, protože jeho posláním bylo tyhle děti přesvědčit, aby spáchaly sebevraždu a vyhnuly se tak těm rokům útrap, které by pro ně beztak skončily úplně stejně: s hlavou v troubě, pohledem do hlavně brokovnice, na břehu jezera... Pokračování překladu Davida Korandy s jeho laskavým svolením zde. (25.12.2012)

Zákeřnost tohoto filmu tkví v tom, že nakonec není až tak hrozný, jak by člověk čekal. Já například počítala s tím, že u něj umřu, ale nakonec to byla průměrná trapnost, kterou v Brabcově případě šlechtí, že není ničeho adaptací (i když podle mě jsou tam zřetelné odkazy na Gombrowiczovu Pornografii). (16.06.2011)

Karel Roden vypadá komicky a do role mi moc neseděl. Jiří Mádl vypadal trošku jako gay a při jeho kreacích a výrazech jsem se musel řezat. Kdybych bral tento film vážně musím dát odpad, ale beru to jako pokus o vtip. Hudba se dala poslouchat a možná kvůli tomu si aspoň takové hodnocení zaslouží... 4/10 = 41% (17.11.2011)

Tento zanr prilis neopevuji a neni to dle meho vkusu. Kazdopadne si mysiim, ze autori z nadpolovicni vetsiny dosahli toho, ceho dosahnout chteli a mozna diky prave tomu by se dalo ukol hodnotit jako splneny. To, ze se na to prilis nedalo divat je vec druha. Fantazie je velky pojem a tezko hodnotitelny, jelikoz fantazii se meze nekladou, zavisi na vkusu a vlastni velikosti. Fantazie je treba ocenit a proto 3*, ikdyz me se to ani v nejmensim nedotklo. (31.01.2012)

Po prvním (nekompletním) rozpačitém shlédnutí jsem se na tento muzikál musel podívat znovu od začátku. A musím jednu hvězdu přidat. Písničky a muzikálové výstupy nejsou úplně špatné, ale jsou samoúčelné, působí dojmem rychlokvašky a nesnaží se (podivný) příběh rozvíjet a posouvat vpřed. Nad vodou celý film drží především písně zpívané Lucií Bílou. viděno v tv (26.12.2012)