Snack Basue

Představte si, že jste střízlivý a vlezete do baru. Rozhlédnete se po okolí a řeknete si: „Tady to vypadá úplně strašně“. K tomu je tu už několik na hadry ožralých štamgastů, kteří s obsluhou rozebírají nějaké nesmysly, kterým z velké části nerozumíte – neznáte kontext, protože nejste zdejší. K tomu se najednou rozpovídá obtloustlý, obrýlený chlapík o svých oplzlých představách a zážitcích se ženami a vy pochybujete o tom, že se něco z toho reálně stalo a z toho chlapíka máte špatný pocit. Říkáte si, kam jste to právě vlezli. Po chvíli se radši otočíte na podpatku, a aniž byste si tu něco dali se radši znovu vydáte do noci, hledat něco lepšího. To byla moje návštěva v Snack Basue, chvilka s anime, které po animační stránce vypadá tragicky, postavy mi tu jsou už na první pohled nesympatické a často žvaní o místních, tedy japonských reáliích, politice, hercích – zkrátka věcech, které nadchnou možná Japonce, nebo zarytého japanofila, ale ne průměrného diváka, i když je třeba fanouškem anime. A přesně ve chvíli, kdy začal mluvit Morita a já z jeho keců cítil neskutečný cringe jsem si řekl, že tohle fakt sledovat nechci, to by nedopadlo dobře – tenhle seriál zkrátka pro mě neměl žádnou hodnotu, ba co hůř, bylo mi až docela nepříjemné se na něj dívat. Logicky přišel drop po prvním díle… (29.03.2024)