Réžia:
Kihači OkamotoKamera:
Hiroshi MuraiHudba:
Masaru SatóHrajú:
Keidžu Kobajaši, Hiroši Tačikawa, Toki Šiozawa, Mičijo Aratama, Eidžiró Tóno, Haruo Suzuki, Mičino JokojamaRecenzie (2)
Pod režijní taktovkou Kihačiho Okamota vznikla moderní variace na tradicionalistický japonský žánr středostavovských melodramat. Stejně jako typické příspěvky žánru z 50. let i tento snímek následuje dramaturgický oblouk vedoucí od úsměvného začátku po hořkosladké finále, ale tentokrát jsou titěrné každodenní strasti obyčejných lidí podloženy typickou Okamotovskou linií historie. Snímek na jedné řadové středostavovské rodině ukazuje moderní dějiny Japonska a soudobé projevy životního stylu svazuje s hospodářským boomem po druhé světové válce. Vyprávění je při tom stylizováno podle dikce vypravěče, kterým je sám hlavní hrdina. Traktátu o Báječném životě pana Obyčejného přeskakuje napříč časovými rovinami, mísí hraný film s animovanými a dokumentárními vsuvkami, uplatňuje symbolistní a teatrální postupy a odkazuje na popkulturu. Jinými slovy zde Okamoto coby smluvní režisér studia Tóhó spojuje osobní témata s postupy typickými pro novou vlnu studia Šóčiku, která v té době coby vítaná alternativa nacházela napodobitele i u konkurence. ()
Obtížně zařaditelná sociální fraška pojednává o znuděném autorovi sloganů k reklamním spotům, který se shodou okolností (pod vlivem opilosti) zaváže napsat povídku. Jak začíná psát, film postupně začně oscilovat mezi reálnou a psanou skutečností, s lehkostí Okamotovi vlastní. Sonda do (především) poválečného Japonska se všemi jeho vlekoucími se skrytými válečnými traumaty a tamní akcelerující spotřební společnosti. Okamoto umí natočit vážně cokoli! Keiju Kobayashi v hlavní roli není vůbec špatný, ještě lepší herectví však ukazují Michio Aratama a Eijiro Tono. ()