Zachráňte Willyho

Když jsem byl ve druhé třídě tak jsme na tomto filmu byli v kině se školou. Na konci kdy Willy odplouvá svobodně se svou rodinou a kamarády a podkresluje hudba od Michaela Jacksona, tak jsem brečel. Schoval jsem si hlavu do bundy, aby to ostatní neviděli. Měl jsem strach, že by se mi potom mohli smát. Nedávno dávali ten snímek v televizi a já se díval. Na konci ta samá scéna a já byl na měko ve 22 letech. Dneska už si hlavu neschovávám, páč vy se mi smát nebudete a když jo, tak mi to je volný. Dobrý rodinný snímek kdy dobro a zlo je jasně čitelné a konec jak má být. Jednou tenhle film s radostí pustím svým dětem. Zaslouží si to! (03.12.2008)

Vzpomínám a ne matně, ale vybavuju si ho i po letech docela slušně. Teď jenom nevím, jestli to bude tím, že jsem ho viděla tolikrát jako malá holka, nebo to bude tím, že přece jenom má tenhle film něco do sebe. No asi tak z obojího trochu. Některé scény a záběry vidím před očima dodnes, protože na mě tehdy strašně zapůsobily. Příběh je to dojemný a jako asi většina jsem tu kosatku milovala. Nevím, možná kdybych se na film dívala dnes znovu, měla bych na něj střízlivější názor, ale jelikož ho pořád vidím spíše dětskýma očima, budu hodnotit jako slušný film. (18.06.2013)

jelikož mám ráda zvířata vše kolem nich nemůžu hodnotit jinak, než vysoko, krásný děj, alei smutný o navrácení kosatky do moře,kam už dávno měla patřit, tak jsem už po několikáté podívala na tento krásný film, a opět mě uchvátil, neustále se uvědomuji, že zvířata mají duši, srdce,mají soucit, umějí dát lásku, což někteří lidé ani nedovedou, neznají tento pocit a je jim to jedno, prostě na to kašlou, kosatka nádherná, už při tomto filmu by si lidi měli uvědomit, že láska u zvířete k člověku je to nejkrásnější co si člověk může přát a obohatí ho na celý život, i naopak. Moc tento film mám ráda, (02.11.2009)

Nikdy jsem svou infantilnost a nesmrtelnou úchylku na své milované dětské filmy a knížky nezastírala. Když mi bylo kolem těch šesti až cca deseti let, byla jsem ta holka, co se zajímala o velryby, kosatky a jiné tvory, takže když jsem objevila Willyho, oblíbila jsem si ho tak nějak natrvalo. Pravda - teď už si ten film nemůžu pustit častěji, než jednou za pár let, ale pořád trvám na tom, že jednička má své kvality. Keiko je nádherný, majestátný a svou chytrostí okouzlí každého, koho potká; ty záběry na skákající kosatky jsou ohromující a přitom se Simonu Wincerovi podařilo i natočit vážně napínavé dramatické scény, které přitom končí dětsky uklidňujícím happyendem. Jo, je to trochu zdlouhavé a roztahané a sálají z toho devadesátá léta, ale jak jsem řekla - jednou za pět let... (31.03.2012)

Film hrající opravdu hodně na divákovy city, ovšem překvapivě se úspěšně vyhýbá všem typickým rodinným klišé, a nebylo by úplně od věci si Willyho dobrodružství zase někdy připomenout. Už jen pro ten příjemný pocit, když se mu nakonec vždycky povede onen mohutný skok vstříc svobodě- při něm aby jeden nebyl naměkko. (15.06.2012)