Yeonae soseol

Myslíte, že výrazy "jedinečné" a "deja vu" nelze zkombinovat? Korejské romantické filmy jsou všechny prakticky totožné, když tedy budeme hovořit povrchně. Mají podobný děj, podobné scény, podobnou hudbu, podobné herce, podobné pointy. Ale v každém z nich je něco, co z něj dělá jedinečný fenomén, je tam to něco nepopsatelné, nevyjádřitelné, neuchopitelné. Každý má vlastní duši a vlastní srdce. Objevíte v nich tolik poetiky, tolik lásky, že kdyby Shakespeare měl tu možnost Lover's Concerto (nebo jiný korejský velkofilm) vidět, roztrhal by plný závisti sonety a uznal, že o lásce nic neví. Lover´s Concerto mě co do emocí totálně odrovnalo, opět jsem oněměl, opět jsem si musel neustále utírat slzy. Všichni tři herci jsou bezvadní, velice sympatičtí a prožíváte s nimi každou situaci. O to víc pak člověka zasáhne zpráva, že ta krásná a úžasná herečka Eun-ju Lee je mrtvá. (01.06.2006)

Nádherně se krystalizující příběh s prolínámím časových rovin, který je ověnčen navíc těžkým nádechem něčeho zvláštního, co z tohoto příběhu platonické lásky udělá něco víc, než by se na první pohled mohlo zdát. Celou dobu víte, že tenhle příběh nemůže dopadout dobře, protože něco visí ve vzduchu, ale i přesto, že hlavní pointu odtušíte, zbytek příběhu s ní spojený vás stejně pošle do kolen. Je to kýč jak bič, ale právě díky takovým kýčům jako je tento, se snaží ostatní tvořit kýče další a další. On totiž i kýč může být uměním. Čtyři hvězdičky dávám jen a jen proto, že silný příběh ústřední trojice je nepochopitelně prokládán příběhem druhým (knihkupec a zřejmě sestra hlavního hrdiny). Nejvýraznější je to právě ve velkém finále, po kterém jsem seděl jako přimražený a těšil se na titulky, během kterých zůstanu mlčky sedět a budu přemýšlet nad smyslem každého mavnutí motýlích křídel a života vůbec, ale místo toho jsem byl probrán "dokončením" tohoto příběhu, který ze mě ten neobyčejně zvláštní pocit smyl. Škoda. [červen 2006] (13.06.2006)

Svojej šance sa teba chytiť a nepremeškať ju. Ji-hwan sa jej síce chytil hneď v úvode, ale v závere to už nedotiahol, preto toho aj ľutuje čomu zodpovedá aj slabší záver, no tu si zas na svoje príde najmä citlivejšie povahy. Je treba žiť naplno, ako by povedal John Keating z Spoločenstva mŕtvych básnikov: "Carpe diem!" (14.05.2013)

První romantický korejský film, co mi nesedl, a nějakou dobu si od nich raději dám pauzu. Přitom první polovina byla na jeden nádech. Ye-jin Son je pastva pro oči, příběh je s lehkostí krásně podávaný a celá první půle pro mě byla jedna radost. Jen se ve mě při druhé části neprobudily ty pocity, které asi měly, což u romantických filmů je dost zásadní věc a je mi smutno, že to nezapůsobilo. Občas se hold musí na film dobře vyspat. (03.06.2009)

Po dlouhé době jsem se zase dostal ke korejské kinematografii a ověřil si to, co už jsem dávno věděl. V Hollywoodu bude vždycky onanující Bay točit bombarďácký sci-fi se super trikama, Stallone na starý kolena další akční řežby, Burton krásný pohádky, David Lynch svoje psychadelický haluze, Tarantino krev proceděnou hláškama, Fincher napínavé thrillery, Nolan zamotané příběhy a Jackson, Cameron nebo Spielberg svoje velkofilmy. (atd atd) Ale NIKDY se ani v v Americe, natož v Evropě či kdekoliv jinde nenaučej točit TAKHLE krásná melodramata, která vás doženou k slzám. Jihokorejci maj tenhle žánr v malíku a zatím jsem se od nich nesetkal s jedinou romantikou, která by mě zklamala a to jsem si 18 let myslel, že sem prostě cynik. Nejsem, jenže jsem 18 let znal jen romatiku pohledem západního světa. Zaplaťpánbůh za filmy jako je tenhle. (31.08.2009)