동감
Ditto
Obsahy(2)
Příběh se točí okolo dvojice studentů ze stejné university, kteří spolu začnou mluvit přes radiopřijímač a rozhodnou se setkat. Po nevydařené schůzce zjistí, že je od sebe dělí 21 let. So-eun (Ha-Neul Kim) žije v roce 1979 a In (Ji-tae Yu) v roce 2000. Jejich neuvěřitelná komunikace ale pokračuje a nabere nečekané otáčky. (venus)
(viac)Videá (1)
Recenzie (86)
Jsem natolik technicky zdatný, že mi nečiní problém dovolat se z nefunkční radiostanice do minulosti, budoucnosti nebo kterékoli Korey. Kromě toho mne baví filmy žonglující s časem. Tento navíc disponuje drobnou hádankou, protože na dva žluté šviháky čekají ve dvou časových rovinách hned tři šikmooké štramandy. Jako ten nejchlapáčtější chlapák ze všech chlapáků samozřejmě nemohu přiznat, že se občas pobavím u nějaké té korejské romantiky, ale přesto se již pár let obávám, že si někdo všimne jemného žloutnutí mé pleti, zmenšení postavy a nenápadného protahování očí. ()
Je to krásne sci-fi melodrama je veta z filmu, ktorý rozohral silný romantický príbeh na tenkom lade bez toho, aby sa vo výslednom dojme stal (vo filmoch toľko omielaný) časový paradox fackovacím panákom pre hnidopiškých sucharov. Navyše môj skeptický prístup "človeka ktorý už čoto videl" dostal dávku čistej a chytrej filmovej lásky plnej neľahkých životných rozhodnutí a priznám, že som na konci znova uronil kroupu. Smrk. Hviezda dole za slabší rozbeh a podobnosť s Il Mare (oba idú našťastie svojou vlastnou cestou), ktoý je pre mňa ešte stále normou ideálnej romantickej melodrámy. ()
[Druhé zhlédnutí] K Ditto mám zvláštní, velmi osobní vztah. Přestože patří do první korejské romantické vlny, té která většinu z nás k filmovému průmyslu Jihokorejského poloostrova přivedla, tak na mě vůbec nepůsobí. Režie je naprosto unylá (což potvrdil Jeong-kwon Kim i v jeho, mnou nedávno viděné, novince Miracle of Giving Fool), Bach sem do soundtracku vůbec nepadne a ani hvězdné obsazení nepomáhá. Námětově podobné Il Mare je prostě kompaktnější, u tohoto rozhovoru skrze rádio prostě nuda převládla. 60 % ()
Celý čas som sa nemohol zbaviť tendencie porovnávať Ditto s Il mare (takmer identický námet a jeho spracovanie s menšími odchýlkami), ktorý hneď po A moment to remember zastáva čestné miesto na rebríčku filmovej romantiky z J.Kórei. Neviem posúdiť, ktorý z nich uzrel svetlo sveta prvý (obidva vydané v roku 2000), ale váš pôžitok bude určite čiastočne závisieť na postupnosti, v akej sa k vám dostanú. To čo ale najviac ovplyvnilo moje hodnotenie bola absencia poetickej štylizácie a atmosféry, príliš priamočiare rozvíjanie príbehu(aj keď nájdu sa i prekvapujúce momenty) a v neposlednom rade pokrivkávajúce herecké výkony. Hudba sa tiež uberá len vychodenou cestičkou použitia pomalého klavíru bez originálnejšieho aranžmá. ()
Takhle neznou a krehkou romantiku toci vazne jen v Jizni Koreji, tam staci kdyz nekdo neco rekne, hlavni zena se usmeje a uz jste z toho nameko. Oba hlavni protagonisti sympaticti a roztomili az na kost, cele je to navic pohanene mou oblibenou mezicasoprostorovou zapletkou a je jasne, ze tohle nemuze dopadnout spatne. Hodne mi to pripomelo pribuzny JK kousek "Siworae" a americkou "Frequency", zvlastni je, ze prestoze jde ve vsech trech filmech vicemene o to same, datum vydani je stejny rok 2000, dokonce jen v rozmezi nekolika malo mesicu, takze ani nikdo neopisoval, jen byl zrejme rok 2000 zlatou erou "nadcasove" romantiky. 7/10 ()
Reklama