Revízori

Mezi jinými festivalovými filmy je to jistě osvěžující a asi bych to hodnotil jinak. Takhle samostatně s tím mám celou řadu problémů. Asi se mi dostalo i něco jiného, než jsem čekal, což ale nutně nevadí. Je to kotlík plný žánrů, každý z nich je natočen vlastně svým způsobem dobře, každému z nich toho hodně chybí. Dohromady mi to moc nefunguje. Pokud bych bral film jako sociologickou studii mezi revizory a obyčejným lidem, selhávají Revizoři na nerealistickém chování všech zúčastněných dovedeném ad absurdum a absolutní nemožnosti se byť s jedinou postavou nějakým způsobem ztotožnit. Ne tak, abych si řekl "jo, ten je jako já", ale abych vůbec mohl uvěřit, že takový člověk může existovat. Naopak jako surrealismus je to zasazené zas do příliš důvěrně známého a realistického prostředí a když už se něco objeví, jsou to jen laciné prvky typu sov a je to tam jaksi navíc. Není to tam vloženo zajímavě ani vizuálně, ani zvukově. Pokud mám brát film jako mystérium, je to příliš jednoduché a přímočaré. Prostě záhadný týpek, co strká lidi do metra. Nic není vysvětleno, film se až do konce nedostane s tou postavou nikam dál, než byl na samém začátku. A zejména se tento snímek ani nesnaží o to, aby mi to trochu vrtalo hlavou. Jako akční film...samotné scény jsou ok, ale chybí mi tam trochu větší motivace. Perou a honí se zbytečně snadno, motivace postav na mě ani náhodou nepřešla, na postavách mi nezáleží. Reakce postav na cokoliv jsou neadekvátní situaci. Jakožto temný thriller/horor - trochu na mě dýchla atmosféra na začátku filmu, škoda, že to bylo těsně poté, co k nám promlouvá ředitel budapešťského metra, takže je to trochu zabité. Komedie - pár úsměvných momentů se našlo. Od totohle žánru jsem si před sledováním sliboval nejvíc, takže i když to někdy bylo celkem fajn, je zároveň tím největším zklamáním. Romantický film - "femme fatale" z počátku zajímavá, pak již ztratila v mých očích své kouzlo. Revizoři tak mohou zaujmout zejména ve své nejvíce neuchopitelné rovině, a sice filosofie a metafora. V té jediné dokáží naplno bodovat, a i ta je asi nejvíce subjektivní. V téhle rovině jako jediné nevadí všechny ty mé předchozí výtky a každý si v tom může najít něco svého. Bohužel já jsem hlava dubová, mě ty myšlenky zas tak neoslovily, případně jsem nedosáhl na nějakou zajímavější rovinu. (24.12.2015)

Maďarskou kinematografii moc neznám a tak mě mile překvapil tento segedínský guláš při kterém se chvíli smějete, pak chvíli nevěřícně kroutíte hlavou, abyste  posléze přemýšleli, kdo je záhadný muž s kapucí, který zabíjí nevinné lidi v metru. Celý film doprovází elektronická hudba, která je blízká mému srdci a kterou k tomuto filmu složila místní elektro kapela Neo. Občas vám to připadá jako byste se ocitli v pražském metru, protože podoba některých stanic je neuvěřitelná. Ale i nátura některých lidí jako by byla vystřižená z naší metropole. No zkrátka, kultura našich dvou národů je dosti podobná a s příběhy některých občanů je snadné se ztotožnit. Až na ten jazyk, to když na vás vyhrnou hned na začátku tu jejich hatmatilku, tak se z vás po zbytek filmu stane pěknej langoš natřenej česnekem a posypanej sýrem. Tento film je taková sonda do života lidí žijících v postkomunistickém Maďarsku, kteří odolávají všem různým nástrahám kapitalistického nového světa a to doslova, jelikož hlavní hrdina je tak trochu bezdomovec, protože přespává v metru a přes den se živí jako revizor, což je asi ta nejlepší práce, kterou si člověk může vybrat, když chce aby se stal psychicky vyrovnaný občan první kategorie. Co si budeme povídat, asi každý z vás někdy zažil, když do dopravního prostředku nastoupil revizor a myslím si, že je to nepříjemný pocit a to ať už máte jízdenku či ne, tak vždy cítíte tu atmosféru nezvladatelného dusna. Samozřejmě zde jsou vykresleny hlavně ty zábavné historky, kterým se musíte smát, ale realita je většinou jiná a i hlavní hrdina nakonec uvidí světlo na konci tunelu, jelikož se zamiluje do dívky v medvědím obleku, která se ho pokusí vyprostit z tohoto marasmu. Do toho tam máme kriminální zápletku s řadou neskutečných minel, které vypadají jako z nějakého nadpřirozeného paralelního světa, které si hlavní hrdina představuje ve svém asi tak trošku narušeném mozku. Za překvapivou zábavu skoro od našich sousedů s vůní a příchutí nefalšovaného maďarského guláše dávám zasloužených 90%. (18.06.2021)

Depresivně laděný underground. Já tady půjdu proti proudu, protože jsem z toho filmu oproti jiným na větvi neseděla. Zaujal mě ale tajemný psychopat a jeho relativně napínavý systém vraždění zákazníků podzemních sítí místního MHD. Hned od počáteční akce mé tělo zareagovalo škubnutím a s nepublikovatelným zaklením jsem se chytla za srdce. Po zjištění, že se opět roztlouklo, jsem plná nadšeného očekávání vyhlížela další dobrodružství. Jenomže dál to byla nuda. Často proložená hádkami s chronickými neplatiči jízdenek a občasnou honičkou buď po nástupišti, nebo v podzemním, vlakovém tunelu. Vidím to tak, že jsem zhlédla jakýsi psycho dokument o práci zaměstnanců budapešťského metra, kterým stereotyp jejich práce občas zpestří nějaký debil v kapuci. Našla jsem si tam ale i jednu sympatickou osobu, a to postavu revizora, který mě bavil svým zvráceným smyslem pro humor. Kliďas, ale co slovo, to perla plná ironie i v situaci, kdy sledovali záchranáře, jak sbírají z kolejiště mozek skokana. Prostředí nevlídné, špinavé a chladné, jako to torzo těla pod vlakem. (Challenge tour 2015) (25.04.2015)

Tri alebo štyri hviezdy? Kontroll je ideovo i dejovo pomerne jednoduchý film s nepríliš vyrovnaným tempom, ktorý privádza na scénu čiernobielych hlavných hrdinov, ich bizarných parťákov a temnú hrozbu k tomu. Ale nakoniec dávam 5* za atmosféru budapeštianskeho metra, narkoleptika Mukiho, divokú krásku Szofi, rozhovory u podnikového psychológa a samozrejme hlavného klaďasa. Bulcsú je sympatický a charizmatický rytier, typicky komiksový hrdina s vnútornými problémami, ktoré vyriešil po svojom. No keď si prejde svojím peklom či očistcom a pocíti, že jeho služba skončila, je mu dovolené odísť do neba v sprievode anjela... :-) (12.08.2010)

Film od kterého jsem čekal asi víc než jsem měl a těšil se na Gyoergyho Cserhalmiho, bohužel se nedočkal na víc než jen na pár chvil, ale nevím zda jsem měl brát vážně situaci v Budapešťském metru. No představte si, že by už jsme nikdy za metro neplatili, protože revizoři by se nás báli, víc než mi jich. (( :: (16.11.2005)