Malí ježci nepíchají
Taraležite se raždat bez bodli
Recenzie (1)
„Když je klobouk malý na hlavu, chyba není vždycky ve hlavě.“ :o) Moje první setkání s bulharským režisérem Dimitarem Petrovem, specializovaným na tvorbu pro děti a mládež, nedopadlo zrovna oslnivě. Mimo Kachyňův snímek Ať žije republika (který ale rozhodně nepředstavuje typický dětský film) jsem sice asi nikdy neviděl film pro děti a mládež natočený na širokouhlý(!) černobílý formát, ale popravdě jsem zde této volbě ani nerozuměl. Netuším, jestli Bulhaři počátkem 70. let neměli k dispozici barevený film nebo alespoň materiál v jiném formátu, nebo šlo o umělecký záměr, ale až na pár scén tu Petrov spolu s kameramanem potenciál širokouhlé černobílé kamery vůbec nevyužívají a vzhledem k stylu snímání i celého filmu působil na mě spíše rušivě a nepatřičně. Takže forma mě neoslovila, ale ani obsah pro mě neposunul Malé ježky do nadprůměru. Ze tří povídek se mi asi nejvíc líbila ta poslední, o pátrání po odhozeném a ztraceném fotbalovém míči, ale ani o té nemůžu říct, že by na mě po celý čas nějak více působila. Za mě průměrný dětský film své doby, srovnatelný s tím slabším, co v rámci tohoto žánru vznikalo i u nás v Československu. Ale tak aspoň to má pěknou hudbu a celkově příjemnou atmosféru. [60%] ()