Me-gumi no Daigo: Kjúkoku no Orange

Velice si vážím práce všech složek integrovaného záchranného systému, a tak dokážu náležitě ocenit jakékoli dílo, které má být poctou jejich práci. Do dneška mám třeba ve velké oblibě film Skleněné peklo, který je také věnován jako pocta všem hasičům. Tohle byl hlavní důvod, proč jsem chtěl dát seriálu šanci, další byl třeba ten, že vypravěče zde dělá Kendžiró Cuda, jehož hlas bych mohl poslouchat klidně od rána do večera. A vydržel jsem dlouho, do devatenáctého dílu, ale dál už to nešlo. Firefighter Daigo! Rescuer in Orange má totiž jednu obrovskou a pro mě fatální vadu. Snad každá epizoda formou flashbacků recykluje tak 30 % materiálu, takže vám po odečtení openingu a endingu zbývá v každém díle tak 12 minut nového příběhu a nových záběrů (proložených těmi starými). Nic proti natahování, nebo fillerům, pokud se to umí, ale tady se někdo ani nesnažil. Neustále opakování těch stejných rádoby dramatických záběrů, připomínání toho, co se událo v minulém díle, ideálně hned během prvních tří minut každého dílu, pravidelně tak 2-3 flashbacky za díl na to, co už jsme někde někdy viděli (třeba tu samou scénu, kde si Daigo vyhodí rameno, aby mohl vlézt pod sutiny, uvidíte v rámci seriálu asi 4x) a aby toho nebylo málo, tak je vysílání proložené hned dvěma recap epizodami. Buď je tvůrčí tým neschopný budovat atmosféru jinak, než neustálými flashbacky, nebo si myslí, že je divák retardovaný, nebo netuším, ale zabíjí to tempo, zabíjí to i tu atmosféru, co tím chtějí budovat a při pravidelném sledování to pak až působí směšně a člověk si až říká „zlaté Naruto fillery, zlatý roztahaný anime One Piece a souboje v Dragon Ballu, kde jeden má klidně i tři díly“, protože u toho všeho jsem měl aspoň pocit, že seriál natahují něčím novým, originálním a ne jen kousky sebe sama, jako tady. Ale nebyly to jen flashbacky, z čeho jsem nebyl odvařený, oni ani ty samotné postavy za moc nestály. Nebo spíš měli hluboké a dramatické motivace, u kterých jsem si říkal, jestli by je s nimi psycholog reálně pustil do sboru. Vždyť hlavní hrdinka má normální syndrom přeživšího a hlavní hrdina zase trpí chronickou zodpovědností za činy svého otce a nějak mu i chybí pud sebezáchovy. Zkrátka jasně, hasič musí být připravený riskovat svůj vlastní život, ale tady jsou situace, kde by s trochou smůly zařval jak hlavní hrdina díky své nerozvážnosti, tak i lidé, které chce zachránit (viz. třeba linka se zatopeným sklepem). Ve výsledku pro mě tenhle seriál příliš jako pocta práci hasičům nefunguje, i když mu musím přičíst k dobru, jak zajímavě a kvalitně ukazuje hasičský výcvik. Ovšem i tak Firefighter Daigo! Recap in Orange ode mě po devatenácti dílech dostane maximálně 3,5/10. (23.03.2024)