Noir

Hudba. U ní Noir začíná i končí. Vytváří bohatou paletu témat spjatých s jednotlivými postavami nebo určitým typem scén a právě tahle šikovně vkomponovaná témata táhnou atmosféru. Pokud u akčních vložek neumírám nudou, je to jen kvůli motivu Salva nos; pokud přistoupím na poetiku vzpomínkových sekvencí, je to zase především kvůli hudebnímu doprovodu... Ostatní složky seriálu kvalitativně převyšuje až příliš a to nedělá dobrotu. Ona kombinace zvuku a obrazu nevytváří zdaleka tak intenzivní spojení jako v .hack//SIGN; občas předvede kouzelné panorama, ale opravdu jen občas, větší pozornost je věnována všednímu (šedému) ději a soubojům. Ty jdou mimo veškeré mantinely logiky a Mašimo v nich dokazuje totéž, co později v .hack projektech – prostě je neumí. Nemám nic proti akčňárnám, v nichž má jedna strana svými schopnostmi navrch a deklasuje desetinásobnou přesilu nepřátel, ale nesmí to být podáváno tak, že nejsou „špičkoví zabijáci“ schopni ani základního krytí a v přímé konfrontaci klidně několik vteřin jen dělají trapné grimasy, aniž by stiskli kohoutek, protože jinak by museli naše hrdiny zabít už ve druhém díle. Souboje nablízko jsou ještě jakž takž, přestřelky jsou ovšem k smíchu (nebo k pláči - dle chuti) a do podprůměru je pozvedává zase a pouze hudba. O příběhových kvalitách se ani nerozepisuji, Noir je blábol, spatlanina všemožných klišé, jakou umí snad jen Japonci (i když meta Metal Gear Solid je stále daleko). Nejvíc mě iritovala ústřední dvojice zabijáků, která mi svou psychologií v lecčems připomněla NGE. Sice bez zaváhání masakrují desítky lidí, ale když je to potřeba, promění se v klepající se ufňukaná cosi, neschopná pronést souvislou větu a mající spoustu citových potíží se sebou samými. Pomalu v každé epizodě na sebe navzájem (s častou výpomocí Chloé) zcela nesmyslně míří a pak propukají v další výbuch papundeklových emocí. Vcelku se mi líbily některé epizody uprostřed, už se v nich po impotentní úvodní třetině začalo něco dít, ale ještě nesklouzly do úplného dějového hnoje (závěrečná třetina). A jen vzpomínka na ně a výbornou hudbu mě odrazuje od nižšího hodnocení. / / / / / Největším kladem je tak postava Chloé – půvabná jako její jméno, vyrovnaně působící, nádherně oblékaná, s překrásnými vlasy a ultimátním hlasem. Je smutné, když já považuji za nejlepší scénu seriálu společnou koupel Kiriky a Chloé. 0:-) [slitovné **] (18.05.2008)

Noir si pro sebe hodnotím jako těžce bessonovské anime se silným vlastním duchem a velmi chutnou polevou, korpusem i náplní - což ovšem neznamená, že pomyslné váhy mají jednu misku (tu s negativy) zcela prázdnou. Ale i když bych si představoval poněkud větší variabilitu oděvních součástí, více reality nebo lépe naturalistična v akčních scénách, a trochu více logiky ve "vedlejších elementech" jednotlivých částí, pozitiva výrazně převažují - a to především proto, že o tomhle první z trilogie příběhů o smrtonosných dívčinách ani být nemá. Jenom mně to prostě vadí:) Nebo lépe řečeno mě to ruší. Na což dokonalé bytosti jako třeba Marius opáčí, že je to tím, že jsem osoba bez vkusu, která se na to dívá v angličtině, a že to vlastně vůbec nechápu:) Ale k věci. Na svoji dobu velmi slušná animace (i když s mladší sestrou se srovnávat nedá), na veškeré doby velmi slušné herecké výkony - což znamená přesvědčivost a schopnost přitáhnout a vtáhnout. Například úvodní heslo nebo melodie hodinek jsou z rodu symbolů, které tvoří kulty. Lehce mystický, pomalu se odkrývající ústřední příběh, výborná atmosféra (s výše uvedenými výhradami), a především ÚŽASNÁ a velmi rozmanitá hudba od madam Yuki. Noir si mě získalo a jsem rád (a vděčen jednomu přestárlému upírovi), že jsem ho měl možnost zhlédnout. To, co pro mě znamená Canta Per Me, se slovy postihnout nedá. Přes to všechno, moje srdce stále je s Motoko Kusanagi a její partou, a moje city k fenoménu Noir jsou podstatně chladnější. Proto bych dal 80%. Jenže to by tu nesměla být tea party v měsíčním svitu a "my darling girl" Chloe. Neskutečná a dokonalá...skoro;) Beru to tak, že Noir mi přinesl Yuki a Chloe, a to si zaslouží procentní bonus. Ale i s ním to bude "jen" devadesátka. (19.12.2007)

Zpočátku dost zajímavé a s celkem sympatickými hrdinkami, ale čím víc se blížil konec a bobtnala nepřekvapivá "jakožemysteriozní" zápletka, tím víc se Noir nořil do temnoty nudy. Opravdu zajímavý přestával být seriál pomalu už od poloviny, ale sledovat se pořád ještě dal docela slušně... ale obzvlášť poslední čtvrtinu, kdy už bylo přesně jasné které trapnosti si ještě scénáristé vymysleli, u mě probíhalo už jen útrpné odškrtávání seznamu a čekání kdy už to konečně skončí. Děj je překombinovaná vykrádačka ze všeho možného a nenabízí víceméně nic zvláštního, stejně jako dosti ploché a předvídatelné postavy které mě svou předstíranou emocionální hloubkou vážně nezasáhly. Ale aspoň ta hudba je velice fajn až do konce. 6/10 (15.01.2009)

Nejsem velký expert na anime tvorbu, ale takovéhle seriály si nechám líbit. Noir mě uchvátil už od začátku a to hlavně díky animaci (perfektní prostředí a postavy) a hudbě, kterou řadím k těm nejlepším, co jsem v televizní tvorbě slyšel. Hudba zde totiž dokáže přesně dokreslit akci i emocemi vypjaté scény. Je originální, působivá a neskutečně silná. Samotný děj je pak rozdělen přibližně do dvou různých polovin. V té první - epizodicky uzavřené - postavy řeší speciální zakázky, má to švih, napětí a celé to připomíná regulérní krimi filmy Bessonova střihu, kde se navíc podíváme do mnoha koutů světa. Další dějství pak poodkrývá klíčovou zápletku seriálu, motivace postav a jejich jednání, tahle část je proto hodně o emocích. Noir pak postupně graduje až k velkému finále, které využívá i poslední vteřiny na maximum. Za zmínku stojí i dominantní postavení žen, které se zde pohybuje od feminismu až k lesbickému podtextu a později i k jeho ztvárnění. Muži tu představují pouze oběti, které jsou ovládány jako loutky. Po skončení seriálu mě přepadlo dilema, stále totiž nevím, zda je lepší Cante Per Me nebo Salva Nos a kterou postavu mám nejraději: Kiriku nebo Chloe? Opravdu těžká volba :) 9/10 (29.05.2009)

Nečekala jsem to, ale stalo se. Noir mě zklamal. Ne hodně, ale dostatečně na to, abych ve výsledném dumání, ke kterému hodnocení se přiklonit, byla za přísnou hodnotitelku. Noir se rozjíždí pomalu a v prvních dílech se o minulosti postav či o ústřední tajné organizaci Les Soldats nedozvíme téměř nic, čímž jaksi pozbývají na významu. Jistě, představí nám Kiriku a Mireille, ukážou, že život nájemného zabijáka není žádný med, ale to by šlo ukázat i za chodu, ve víru důležitějších událostí. Vražedná děvčata plní své zakázky, v každém díle je odstraněn naprosto nezajímavý protivník, jeden jako druhý. Přestřelky jsou solidní a občas mají hodně dobré nápady, ale nedostavuje se jakýkoliv pocit ohrožení postav, které vždy a za každých okolností všechny odprásknou (a to hlavně proto, že protivníci mají takovou mušku, jakou mají...). Chybí někdo, kdo by ztělesnil silného protivníka - občas se objeví někdo výraznější, a je to vždy žena (mužské postavy tady vůbec hrajou druhé housle) - ať už Silvana či Shaoli, jenže ty zase brzo zmizí. Právě jejich dvojepizody jsou tím zajímavějším, co Noir nabízí. Ke konci se naštestí věci začnou trochu více hýbat a příběh, ač jednoduchý jak facka, jistě není nezajímavý. Bohužel mi vůbec k srdci nepřirostla Kirika, asi proto že typ ukníkané dívenky (a je jedno jestli má světlé okamžiky v podobě chladokrevných vražd) jako je ona vysloveně nemusím. Naopak Mireille je zabiják jak má být - elegantní, v rámci mezi vyrovnaná, stojící nohama na zemi, vždy připravena sáhnout do kabelky a... No a pak je tu ojedinělý zjev Chloe, která stojí mimo jakékoliv škatulky, je prostě dobře divná:-) Rozhodně je také škoda že Les Soldats nejsou zosobněni nějakou výraznější postavou - takhle se jen těžko věří, že jsou organizací, která tahá za drátky celého světa. Takhle se sice asi snažili nabudit pocit, že jsou to lidé, kteří stojí ve stínu a přesto ovlivňují běh světa, já to tak ale necítila. Absence krve je pak wtf největší - v každém díle umřou málem destíky postav, ale krve se tvůrci dost štítili. Potom to opravdu vypadá, že zabití lidé jen submisivně lehli na zem a jinak jsou naprosto v pořádku. Hudba je samozřejmě, jak tady zmínil téměř každý, perfektní, sedne jak ulitá a pomáhá tvořit působivou atmosféru neveselého pátrání Kiriky a Mireille. (25.07.2008)