Bobří kožich

Německý film „Bobři kožich" byl natočen podle stejnojmenné divadelní hry Gerharta Hanptmanna, která se od svého vzniku v r. 1893 stále těší velké oblibě na světových scénách. Obsah čtyř jednání této komedie byl rozveden ve filmu s některými podstatnými změnami. Hauptmann kladl hlavní důraz na pradlenu Wolffovou s její logikou a morálkou, docházející k podivným morálním závěrům, s její vitalitou a smyslem pro humor, proti tomu je film postaven především na konfliktu přednosty úřadu von Wehrhahna se "socialistou" Fleicherem. Z tohoto konfliktu se autorům filmu podařilo vytěžit co nejvíce. Změny, které zde byly proti předloze provedeny (na př. celé pojetí postavy doktora Fleichera), jsou v duchu Hauptmannova díla; svědčí o tom nejvíce ta okolnost, že velká část dialogů mezi Wehrhahnem a Fleicherem a Wehrhahnem a Krugerem, která je téměř doslovně převzata z divadelní hry, zapadá do filmu zcela přesvědčivě. Film vyzněl především jako satira na wilhelmovského byrokrata. Proto i závěr filmové historie o ukradeném bobřím kožichu je vyřešen odlišně od divadelní předlohy. I když se režisérovi filmu Erichu Engelovi a scénáristovi Robertu A. Stemmlovi nepodařilo všude se stejným úspěchem převésti klasickou komedii do filmové formy, přesto můžeme „Bobří kožich" označit za film dobrý. Je to zejména zásluhou herců. Z nich vyniká především laureát národní ceny Werner Hinz v postavě byrokrata von Wehrhahna, Paul Bildt jako majitel realit Kruger a Erwin Geschonnek jako bezcharakterní Motes. Postava pradleny Wolffové, vytvořená Fitou Benkhoffovou, postrádá však jeden z hlavních rysů Hauptmannovy Wolffky: její lidovost. V menších úlohách zaujal především výkon Ingrid Rentschové jako Leontýny a Friedricha Gnasse jako starého Wolfa. Filmový přehled 11/1952 (29.11.2007)