Rejs

By mě celkem zajímalo, zda jsem jediný, kdo spatřuje (strukturální) podobnosti mezi Rejs a Havlovými absurdními hrami (kupř. Zahradní slavnost)? Jako by východoevropské absurdní drama nutně tíhlo k tomu převzít komunistickou frazeologii a rituály, a zesměšnit vládnoucí třídu tím, že tyto opěrky režimu důsledně aplikuje (= nechává promlouvat) v nepatřičných kontextech (totiž v soukromé sféře). Přiznávám, že až na výjimky mě Havel nudí (jako by se z vymizením zesměšňované státní moci vytratil i náboj Havlových her), a tak se nedivím, že mě víceméně nudilo i Rejs. Díky za tip Willymu Kufaltovi! 60 % (21.01.2024)

V Polsku má film kultovní status, ale asi jen pro ty díváky, kteří ignorují filmovou produkci svých jižních sousedů. Československá nová vlna byla kvalitativně někde úplně jinde a také zřejmou inspirací tvůrců. Ale i díky krátké stopáži stojí film za shlédnutí. Barevnou i černobílou verzi naleznete na youtube zde a zde (v původním znění). Nicméně tu barevnou nedoporučuji. Vznikla tak, že film prohnali počítačem a softwarový algoritmus ho "nabarvil", výsledek je vizuálně příšerný. (03.08.2023)

Absurdní filmový úlet jdoucí proti konvencím a zároveň tak autentický ve své nedokonalé lidskosti. Vemte si vybrané scény-perly z filmů raného Formana, řiďte se heslem Věry Chytilové, že film přeci nemusí mít příběh, když nabízí pohled na problematiku a vše dosaďte do společnosti černého pasažéra v nečekaně přisouzené roli kulturního referenta, během jedné plavby polskou lodí... a možná dostanete něco jako Rejs. Překvapivě to na mě fungovalo před 5ti lety, kdy jsem si Rejs pustil nadšeně dvakrát za krátkou dobu... a fungovalo na mě i teď, byť již v pár pocitově slabších místech mé nadšení jemně utíchalo. V tomto filmu s typicky šedesátkovou atmosférou v nově vlnícím se stylu je toho mnoho, proč se poťouchle, byť chvílemi až stydlivě (to když si vybavím, jak bych se cítil v takové společnosti náhodou já, nebo i nějakou tu trapnější asociovanou příhodu z minulosti), bavím... Absurdně zábavné kecání pasažérů „nad věcí“, v jádru o ničem či o tom samém. Rádoby vědomostná soutež, s ještě úžasnější porotou s vybroušeným „úředním“ přístupem k přísně ukryté správné odpovědi v papírech, jakou je třeba... zvuk koně! :o) Až karikaturní podání „osvětové“ zábavy, evokující kurióznější socialistickou taneční estrádu (ve své době) či animátorský program na zábavách (v dnešní době), prokládáno notně zábavným zpěvem dvou kumpánů. To jen pár scén, v nichž sledujeme v jádru vlastně čirou trapnost a zdánlivou nudu, ale zároveň tak zábavně i autenticky podanou, že se směji nahlas... a monolog pasažéra s lidovou kritikou národní kinematografie o tom, že v těch "nudných" polských filmech se nic neděje, je prostě nezapomenutelný. :D Ať už si tvůrce skrze něj chtěli vystřelit ze soudobých polských filmů (byť mi z toho mála, co jsem viděl, takové vůbec nepřipadají) nebo tím poťouchle ironizovali samotný Rejs, vedle smíchu souzním – pocitem, jak jednotvárně nezajímavá je jistá část produkce i v té naší současné domácí kinematografii, či asociací mého dědy, který často nad programem televize zaúpí "zase nějaký blbý český film...!" :o) [85%] (04.01.2024)

"Polský film, to máte tak... Nuda... Nic se neděje... Dialogy špatné... A polští herci... Nic." Je mi líto, že ale obávám se, že za mě toto tvrzení jednoho z pasažérů výletní lodi po Visle dost charakterizuje celý tento film. Pokud ve zdejších komentářích čtu o paralele s Formanovým snímkem "Hoří má panenko", tam to úplně nechápu. Ne že bych měl tento snímek nějak ve velké  oblibě, ale v porovnání s tímto polským filmem, se tu aspoň něco děje. Zde se ale jen nebetyčně "žvaní".  A to žvanění je tak absurdní, až je to někdy až zábavné. Ale fakt jen někdy. Přesto právě za to žvanění (a vcelku dobrou hudbu) dávám ty dvě hvězdičky, ale víc ani náhodou.  Jinak mi totiž všechno to dění na výletní lodi (různé nácviky zpěvu nebo přednesu či různé quasi "soutěže") přišlo o ničem a na takovéto lodi bych fakt plout nechtěl. (03.01.2024)

Tahle polská věcička zaslouží smeknutí klobouku, natočit povedenou parodii na celý socialistický systém v roce 1970 bylo odvážné, absurdita socíku v celé své „kráse“ a stačí k tomu jedna loď, kulturní referent (komunistický koordinátor, po pravdě černý pasažér) a organizovaná zábava, kde musí být vše veselé a optimistické, může začít.. No, nasmála jsem se dosyta, zaplať Pán Bůh, že je to za námi.. Poděkování Willymu za parádní tip, díky moc, stálo to za to vidět.. (14.01.2024)