Expres z Norimberka

Člověka zamrazí, když si při sledování podobných filmů vybaví tehdejší temnou dobu nekompromisního budování socialistického ráje. Vyžadovala se slepá poslušnost bez pochybností a přemýšlení. Vše mělo ve své hysterii pouze černou, nebo bílou barvu. Něco se oslavovalo, něco jiného ničilo do zapomnění rozkladu beznaděje. Je to film, který nahání hrůzu z manipulace moci a ideologického příkazu, který se obřadně uctíval. Děsivé je, když vidíme celou a dlouhou řadu velmi dobrých herců, kteří se této zlomyslné šarády zúčastnili. Smutným hrdinou příběhu je všehoschopný a slabošský agent imperialistické hydry Řehoř (Svatopluk Beneš) ve svém marném pokusu o záškodnickou sabotáž. Hlavní ženskou postavou je uvědomělá socialistická učitelka Věra Mikulová (sympatická Ludmila Vendlová) se svým hořkosladkým osudem v nebezpečné akci. Nejkladnější postavou je sympatický a mužný příslušník StB František Klíma (Josef Bek), který má celou záležitost pod kontrolou. Z dalších rolí: obratný a neodbytný agent Radimský (zajímavý Bohuš Záhorský), lidový cestující a bezprostřední zlepšovatel František Čapek (příjemný Jaroslav Marvan), odtažitá a nespokojená cestující Marie Vaňková (příjemná Zdeňka Baldová), dobrácký a zostuzovaný kouzelník Mrkvička alias Bondini (sympatický František Filipovský), podlý a zastrašující agent Nowak (Miroslav Homola), napravený a snaživý hříšník a taxikář Dvořák (Ladislav Boháč), budovatelský strojvůdce (Jaroslav Vojta), nedočkavý topič (Rudolf Deyl ml.), vedoucí rozsáhlé a perfektně provedené akce proti nepřátelům státu a přesvědčený příslušník StB Jiří Mareš (Ladislav Chudík), či zachraňující vlakový číšník Veselý (Zdeněk Dítě). Lze to označit jako oslavu budování socialistického státu a osočování imperialistických mocností ze záškodnické podvratné činnosti proti prostému lidu a světovému míru. Smutno je mi z této nekompromisní demonstrace moci a předkládání jediné platné pravdy! Je to nebezpečné. (19.10.2016)

Našinci ve vlaku. Tahle naspeedovaná agitka, řítící se rychlostí Slánského procesu, divákovi nedá ani na okamžik vydechnout díky své podivuhodně krátké stopáži, sevřenosti prostředí a plejádě pevných soudružských úsměvů tehdejší herecké elity. A když se navíc najde čas i na takové libůstky jako bagatelizaci Číhošťského zázraku a jeho stavění na úroveň varietního kouzelnického čísla, člověk si uvědomí, že i Karel Vaš musel tehdy chrochtat blahem. (05.01.2013)

Tehdy bezpochyby nadmíru přitažlivý špionážní film, za nímž stojí obávaný příslušník StB Kamil Pixa a veskrze průměrný režisér Vladimír Čech. Že jde o prvoplánovou propagandistickou zhůvěřilost, je patrné i bez bližšího ohledání a byla-li k tomuto nízkému účelu zneužita jména a tváře oblíbených herců z předúnorového období (Marvan, Baldová, Filipovský, Boháč, Záhorský, Beneš, Homola a další), svědčí to o zoufalé bezradnosti tvůrců uvěřit vlastním lžím. Zjevné narážky na masovou kriminalizaci duchovních v souvislosti s čihošťským případem pátera Toufara. Pokoutní rejdy západních agentů. Temná minulost váhavšího taxikáře. Gangsteři, upomínající na "krvavý" útěk bratří Mašínů za hranice. Černá skvrna v dějinách českého filmu. (16.09.2012)

POZOR SPOILERY! V kvalitativně značně nesourodé filmografii V. Čecha představuje "Expres z Norimberka" první ze snímků se špionážní tématikou, ke které se režisér několikrát vrátil - vždy s podobným výsledkem. Z vážně míněného dramatu většinou vznikla nezáživná, za vlasy přitažená historka ("Sedmého dne večer"), v lepším případě dílo tak naivní, že dnešního diváka pobaví alespoň kouzlem nechtěného ("Akce v Istanbulu"). To je ostatně i případ "Expresu"... . V typické stalinské agitce o vševědoucích a všudypřítomných pracovnících Bezpečnosti, s nimiž kontrastuje zoufalé břídilství západních agentů (obzvlášť výživná je v tomto směru rádoby démonická postava Svatopluka Beneše), dojde i na bodré plky anděloidního Jaroslava Marvana, vlastivědně-budovatelské blábolení dvojice Vojta - Deyl, napraveného hříšníka (rozuměj udavače) L. Boháče, uvědomělou učitelku L. Vendlové (která mi k srdci nikdy příliš nepřirostla) a otcovského, moudrého a všemi mastmi mazaného šéfa estébáků Ladislava Chudíka. Zvláštní pozornost zasluhuje postava ztvárněná Josefem Bekem, jenž zde vystupuje (předjímajíc tak úlohu poručíka Líbala z mé oblíbené "alibi" trilogie) v roli fízla - světáka, předobrazu jakéhosi socialistického Jamese Bonda. Svižná, krátká a úžasně blbá taškařice! (29.11.2010)

Nový film režiséra Vladimíra Čecha mohl být dalším zajímavým pokusem o dobrodružný žánr v našem filmu — o špionážní film se všemi náležitostmi, které tento žánr provázejí — s napětím a prudkými dějovými zvraty. Zůstal však pouze pokusem nepodařeným. Přispěl k tomu jednak příliš radikální sestřih, který činí z filmu, kde záleží na každém detailu, dějovou tříšť, v níž se často divák nevyzná a musí velmi namáhavě rekonstruovat dějové motivy, jednak nedokonalé spojení napínavé formy s ideovým obsahem, který klouže na povrchu v několika laciných frázích. Musilo se to projevit na jednotlivých postavách, které jsou až úzkostlivě černobílé. Bohatá dějová osnova dobrodružného žánru ubírá ovšem do určité míry širší možnosti vykreslení charakterů jednotlivých postav, ale to, co vidíme v tomto filmu, nejsou lidé, ale schemata, která oživují v úloze šachových figurek dějovou osnovu. Lví podíl má na tom i to, že režisér použil některých prvků z amerických detektivek, které ve spojení s ideovým záměrem filmu působí víc než podivně. Vedle toho je do filmu zařazena řada postav, které s hlavní dějovou linií nemají nic společného, jako na př. topič a strojvůdce, a jen ilustrativně vyplňují prázdná dějová místa. A tak i herci, ač se jedna ve většině případů o naše přední herce, nemohli v tomto filmu uspět a ztroskotali na schématech svých postav. Jedinou výjimku tvoří Jaroslav Marvan v roli zlepšovatele Čapka, kterému se podařilo dát své postavě alespoň trochu života a přesvědčivosti. Filmový přehled 13/1954 (03.01.2009)