Hellsing

Zatím nejlepší upírská věc, co jsem viděla. Žádné přihlouplé postavy nebo pitomý děj. Naopak skvělá atmosféra, sympatické postavy (jak z řad lidí, tak z řad upírů), parádní akce i animace a výborný neobyčejný hudební doprovod. ----- To barevné ladění do červena se k té upírské tématice výtečně hodí (i když i bez toho je v seriálu krve až až) a nejlepší je, že netradiční hudební doprovod místo aby atmosféru narušoval, tak ji ještě vylepšuje. Postav sice v Hellsingu není mnoho, ale všechny bez problému obstojí - mají dané místo v ději a žádná z nich není vyloženě otravná. Nejvíc jsem si oblíbila samozřejmě Alucarda a mrzí mě, že tvůrci neukázali jeho kompletní minulost a lépe nepřiblížili všechny jeho schopnosti. Victoria Ceras (nebo Ceras Victoria? – těžko říct, pokaždé to vidím napsané jinak) byla taky fajn, nejvíc se mi líbilo, když se na začátku musela vyrovnávat s tím, že se stala upírem. Taky se postarala o pár zábavných scén. U mě jí ale překonala Integra Hellsing (zvláštní to křestní jméno co?), která musela projít nejednou těžkou zkouškou a vůbec na mě zapůsobila svou osobností. V tom, že jsem si jí oblíbila jistě hrála roli i epizoda o jejím dětství a prvním setkání s Alucardem. Doufala jsem, že se seriál bude podobně věnovat i Alucardovi, v tomto směru jsem byla bohužel zklamána. Nedostatek informací je asi jediná větší výtka vůči seriálu: proč seriál neudělali delší a ještě víc nerozšířili mytologii? Na konci zůstalo ještě tolik nedořečeného (kromě Alucardovy minulosti ještě ten kněz Anderson, původ Ikognita nebo původci těch biomechanických čipů…). Těším se na Ultimate. P.S.: Jeden z nej openingů, co jsem u anime doteď viděla, užívala jsem si ho pokaždé a neměla vůbec nutkání ho přeskočit. 9/10 (22.02.2020)

Koukat na Alucarda, to bylo opravdu něco. Je to ten nejlepčejší, nejcoolovitější upír, jakého jsem kdy viděl. Opovrhující lidstvem jako celkem. Neuvěřitelně znuděný svým nesmrtelným životem a hlavně tím, že nemůže najít sobě rovného protivníka. Celou temno-rudou atmosféru dokresluje hudba, která se zdánlivě nehodí. No řekněte jazz-blues říznutý rockem v seriálu o upírech, kdo by to čekal :). Jenže právě její použití se ukázalo jako jeden z nejgeniálnějších tahů, který dělá tento seriál jedinečným. O zpracování animé nemá cenu hovořit, stačí si přečíst všechny komentáře, takže by to bylo jako nosení dříví do lesa. Hle mého názoru se povedl i český dabing . . . ale ono to možná bude hlasem mého oblíbeného dabéra Martina Stránského. (01.12.2012)

Alucart je prastarej zapšklej upír, znechucenej (ne)životem a tím, jak nemůže najít protivníka, se kterým by změřil síly. Na ksichtě se mu nastálo usadil pekelný škleb, ze kterého není nikdy poznat jestli se směje, nebo má problém s nervama. Má svoje zvrhlé ideály pro které je ochoten nasadit život (většinou cizí) a není to zrovna klaďas, ale má stylové brýle, záhrobní humor a zuby tak pevné, že si s nima může natahovat svoji gigantickou pistoli vyrobenou ze stříbrného kříž. Anime s hudebním doprovodem na který se nezapomíná. (16.03.2009)

Díky tomuhle jsem se začala zajímat o anime. Pak jsem pomalu začala anime seriály nesnášet - všechny jsou stejné a ta japonofílie, co tak letí...no, začalo mi to lízt krkem. Přesto tohle jediné přetrvalo. Už od 12. let, co jsem to poprvé viděla na Vivě, v šílené, mně zcela nesrozumitelné němčině, až doteď. Tenhle serál má zkrátka svoje kouzlo. Neobvyklá animace, spousta krvavě červené barvy, obrovské díry v hrudnících po stříbrných kulkách, bílý úplněk na červené obloze, naprosto dokonalý soundtrack, co obstojí jako hudba i samostatně, a hlavně- šílenost. tohle slovo je v Hellsingu zásadní. Všechny postavy v seriálu jsou skvělé charaktery, každý je jedinečný a každého si po svém zamilujete, všichni jsou totiž tak ..hmm..tak boží? In?....Takto to zní asi směšně, ale skutečně, kdo viděl, chápe. A hlavně- všichni jsou naprosto šílení. Své protivníky milují, nenávidí, šíleně se smějí při zabíjení, šíleně ječí při vydávání rozkazů, užívají si každou krutost s úchylnou, až sexuální rozkoší. A že je seriál nedokončený a rozdrobený, co se týče děje? Vem to čert, ten, kdo četl mangu, si leccos domyslí. A já jdu znova a znova střílet a sekat a řvát s fešákem Alucardem, Alexanderem Andersonem a Lady Integrou. (22.07.2009)

„Ty a tobě podobní upírci jsou jako švábi. Kdybychom vás nechali, zamořili by jste svět. Týpky jako ty nesnáším. Nemáte kousek upíří důstojnosti. Nevíte, kdo jste!“ aneb Proč jsem si tenhle seriál ihned zamilovala v kostce. Mohla bych oslavovat propracovanost postav, rudý vizuál a hudbu tak divnou, až je skvělá, ale to všechno zaujalo až při dalším shlédnutí. Tím prvním byli upíři. "Moji" upíři, tvorové tak blízcí mé vlastní představě, že jsem neodolala a všech třináct dílů si hned po dokoukání pustila znovu od začátku jen abych se ujistila, že se mi to nezdálo. Moc, důstojnost, skrytá bestialita, kapka šílenství, osobní kouzlo a jistý nadhled daný dlouhověkostí... V té záplavě brakových hrůz, akčňáren, později i slaďáren a jejich plochých/tupých/... zubatců jsou slečna Helena a, samozřejmě, Alucard důkazem, že slovo "upír" nemusí být považováno takřka za nadávku. (19.10.2013)