Hellsing

Výborná kresba, komiksový švih, několik skvělých postav a výborně vymyšlené prostředí posouvají Hellsing oproti běžným upírským záležitostem o dost výše. Sám upír Alucard (budu se držet tohoto přepisu) se svými démonickými brýlemi, obří pistolí a červeným pláštěm je neuvěřitelně cool (normálně slovo cool nepoužívám, tady nejde jinak). Vedoucí tajné organizace Hellsing Jejího Veličenstva Lady Wingate Integra Hellsing je mu důstojnou, panovačnou, tvrdohlavou a zároveň uhlazeně elegantní nadřízenou. Bývalá policistka Ceres Victoria, nyní další nemrtvá zaměstankyně institutu Hellsing, má pro změnu uniformu tak úzkou, že člověk má obavy (či se těší), že tlak jejích naděr odstřelí všechny knoflíčky. Nejdříve se těžko vyrovnává s žízní po lidské krvi, pak však je raději užitečnou a nosí s sebou obří kanón na střely z ochuzeného uranu (což mi musí být jako člověku, který sem tam dělá s radioaktivitou, sympatické). Také má zvláštní loajální, lehce submisivní, vztah se svým pánem znemrtvitelem Alucardem. A konečně je tu kněz z institutu Iškariotského, jakési subdivize katolické církve (katolíci ať se tou nadsázkou neurazí), která je obdobou institutu Hellsing, Alexander Andersen. Andersen je určitě nejcharismatičtější Alucardův protivník, s oblibou kolem sebe po večerníčkovském způsobu hází stránky z Bible a bojuje dvěma bajonety (tedy, dva má neustále v ruce, ale vzhledem k frekvenci vrhání, jich musí mít mraky) které vzdáleně připomínají lopatky na servírování dortů. Škoda, škoda, že ostatní protivníci, včetně protivníka finálního mu nesahají ani po kotníky. A škoda je i toho, že jinak pěkně navržená postava Ceres do příběhu až tak významně nezasahuje a nemá šanci se rozvinout. A škoda i banality příběhu samotného. Přesto je to komiksová zábava, skrze kterou prolétnete jak střela z Ceresina DURG udělátka desítkou ghúlú. Za výtky jedna hvězda dolů. (05.03.2007)

Hellsing je pro mnohé prvním (a někdy i jediným) anime. Já už mám za sebou přibližně stovku titulů, takže mě samozřejmě nemůže až tak nadchnout. Svým způsobem se jedná jen o komiksová jatka zalité rudou krví. O příběh zde ani tak nejde, postavy se nijak nevyvíjej, ale když máte hlavní hvězdu s obličejem a brýlemi Alucarda, tak není o zábavu nouze. Navrch přidávám ještě jeden bod za dobře namíchaný hudební koktejl... 8/10 (17.12.2007)

chápu že někteří mají tento seriál ve velké oblibě, leč mne přijde seriál dějové plochý a tak nějak nudný, neb je mi vlastně lhostejný osud postav, snad jen kdyby byly napadeni armádou plyšových olihní... No, i tak by mne emoce seriálu míjeli, ony velebené souboje se nedostavily, avšak hudba je opravdu zajímavá (13.09.2012)

Koukat na Alucarda, to bylo opravdu něco. Je to ten nejlepčejší, nejcoolovitější upír, jakého jsem kdy viděl. Opovrhující lidstvem jako celkem. Neuvěřitelně znuděný svým nesmrtelným životem a hlavně tím, že nemůže najít sobě rovného protivníka. Celou temno-rudou atmosféru dokresluje hudba, která se zdánlivě nehodí. No řekněte jazz-blues říznutý rockem v seriálu o upírech, kdo by to čekal :). Jenže právě její použití se ukázalo jako jeden z nejgeniálnějších tahů, který dělá tento seriál jedinečným. O zpracování animé nemá cenu hovořit, stačí si přečíst všechny komentáře, takže by to bylo jako nosení dříví do lesa. Hle mého názoru se povedl i český dabing . . . ale ono to možná bude hlasem mého oblíbeného dabéra Martina Stránského. (01.12.2012)

Díky tomuhle jsem se začala zajímat o anime. Pak jsem pomalu začala anime seriály nesnášet - všechny jsou stejné a ta japonofílie, co tak letí...no, začalo mi to lízt krkem. Přesto tohle jediné přetrvalo. Už od 12. let, co jsem to poprvé viděla na Vivě, v šílené, mně zcela nesrozumitelné němčině, až doteď. Tenhle serál má zkrátka svoje kouzlo. Neobvyklá animace, spousta krvavě červené barvy, obrovské díry v hrudnících po stříbrných kulkách, bílý úplněk na červené obloze, naprosto dokonalý soundtrack, co obstojí jako hudba i samostatně, a hlavně- šílenost. tohle slovo je v Hellsingu zásadní. Všechny postavy v seriálu jsou skvělé charaktery, každý je jedinečný a každého si po svém zamilujete, všichni jsou totiž tak ..hmm..tak boží? In?....Takto to zní asi směšně, ale skutečně, kdo viděl, chápe. A hlavně- všichni jsou naprosto šílení. Své protivníky milují, nenávidí, šíleně se smějí při zabíjení, šíleně ječí při vydávání rozkazů, užívají si každou krutost s úchylnou, až sexuální rozkoší. A že je seriál nedokončený a rozdrobený, co se týče děje? Vem to čert, ten, kdo četl mangu, si leccos domyslí. A já jdu znova a znova střílet a sekat a řvát s fešákem Alucardem, Alexanderem Andersonem a Lady Integrou. (22.07.2009)