Teorie všeho

Tak trochu to vypadá jako nějaký film-noir, který natočil v 60. letech Orson Welles podle scénáře Fritze Langa, jenž si pohrál s námětem tajuplné vraždy na výročním kongresu teoretických fyziků a převedl jej do podoby mysteriózního detektivního metafyzického sci-fi thrilleru zasazeného do švýcarských Alp. Tématem snímku je mimo jiné mnohovesmír, ale zatímco jiným filmařům často slouží k budování překotných příběhů nabitých zběsilými nápady, tak zde je naopak součástí rozvolněného eliptického vyprávění určeného pro náročnější publikum. O mnohovesmír se jedná i po vizuální a stylistické stránce, neb díky práci s kamerou a se světlem a stíny se tu potkávají všelijaké podoby černobílého filmu z různých desetiletí. Zajímavě napsané postavy ale společně interagují v čím dál méně koherentním příběhu, jenž je zejména v poslední čtvrtině už vyloženě cíleně nepřehledný. Vcelku je to interpretačně podnětné, ale zároveň to naráží na limity toho, kdy je ještě divák ochoten pouštět se do domýšlení souvislostí a smyslu v propletení jednotlivých linií. (13.10.2023)

Do černobílých děl 40.-50. let výrazně a úspěšně stylizovaný počin vypráví příběh nadaného studenta fyziky, jenž se svým doktorandem dorazí na vědeckou konferenci v útulném hotelu ve švýcarských Alpách. Konference však dospěje předčasného konce, stejně jako život jednoho z účastníků. A tam podivné události ani zdaleka nekončí. Die Theorie von Allem hází do mixéru úplně všechno - od filmu-noir přes konverzační drama, romantiku, detektivku, konspirační thriller až po sci-fi/horor o metafyzice. A i přes tenhle fascinující výčet žánrů to plyne velmi pozvolna a k finálnímu vysvětlení musí divák projít několika slepými uličkami. Těžký snímek na zhodnocení. Umím si představit, že pro hodně diváků se sníženým prahem trpělivosti to bude zkrátka „meh“, ale mně se to vlastně dost líbilo - s jen troškou úprav a doladění by to byl výborný film. [Sitges 2023] (24.10.2023)

Johannes odjede do Alp na kongres vysoce chytrých lidí, avšak na místě se začnou dít věci, které ani jeho hlava nepobírá. Bohužel, ta má také ne, protože v zasněžené krajině jsem se od druhé poloviny začal dějově ztrácet. Přesto nelze Timmu Krögerovi upřít, že na dnešní dobu se mu podařilo natočit poctivý retro-noir s pořádně hutnou atmosférou, dobovým hudebním doprovodem, výraznými herci a pečlivě budovaným napětím. Jen ten scénář by si chtělo do příště lépe okoučovat. [Viennale 2023] (04.11.2023)