Na miskách vah

Okamžite po nemeckej porážke sa v rámci politickej premeny začali v krajine uplatňovať opatrenia slúžiace na očistenie verejného života od národného socializmu, tzv. denacifikácia. Po Norimberskom procese prebiehala najprísnejšia denacifikácia v americkej okupačnej zóne, kde tak ako v ostatných zónach museli všetci, ktorých sa to týkalo, prejsť previerkami. Aj prípad majora Steva Arnolda a jeho postoj ku Dr. Wilhelmovi Furtwänglerovi jednému z najväčších hudobníkov v Nemecku a dirigentovi Berlínskej filharmónie, je jasným svedectvom a dôkazom krutosti víťazov. Dôsledkom jeho despotického postoja bolo obvinenie z napomáhania nacistickému režimu, vystupovanie v oficiálnej funkcii nacistickej strany a členstvo v Tajnej Rade Pruska. Americkí vyšetrovatelia ho odovzdali civilným orgánom a tu bol akejkoľvek viny zbavený. Aj napriek tomu mu Američania zakázali koncertovať na pôde USA. Na druhej strane Herbert von Krajan (vo filme vystupuje ako malý K), člen nacistickej strany od roku 1933, mal koncertovanie na americkej pôde dovolené. Podľa môjho názoru však film robí viac, než skúma morálne zložitosti pozície Furtwängler a majora Arnolda. Skúma tiež morálnu zložitosť pozície Spojencov a škoda že tento film nemá žiadne pokračovanie v tzv denacifikácii po Vietname, Kórei, Iraku a kdekoľvek inde. (25.08.2016)

Poprvé jsem se dostal v režisérově tvorbě k dílu mimo jeho známou trilogii, ale jeho přednosti se projevily i tady. Výborně vykreslené poválečné Německo (v kterém pochopitelně nikdo nebyl ve Straně) a jeho atmosféra, soundtrack, herecké výkony, dialogové výměny, souboj mezi 2 hlavními nanejvýš charismatickými postavami, vypjaté situace a směrem ke konci čím dál větší gradace, která z pomalu plynoucího filmu udělá skoro nervy drásající drama. To vše by bylo na 4*, ale na plný počet snímek pozvedávají morální otázky pro publikum, a to velmi důležité a nesprávně podceňované, navíc zde nechybí objektivní přítomnost obou pohledů na věc, z nichž si divák může sám vybrat, který je mu bližší. „Toto je má otázka pro všechny Němce: Proč Židé potřebovali v téhle zemi zachránit? Proč, když o tom lidé neměli ani ponětí?“ (22.06.2013)

Absolutní zrůdnost. Američané, kteří na svém území nikdy válku ani okupaci nezažili, nikdy nepřežívali pod diktaturou, přijeli do Evropy soudit a trestat lidi, kteří přežili nacismus. To propagandistické americké video ve filmu bylo horší než Goebbelsova poliitika. Jen nenávist ke každému Němci, Rakušanovi (a věřím že i k Slovanům) jakožto kolaborantům s Hitlerem. A přitom většina z lidí chtěla jenom přežít. Také se mi moc líbila diskuze o tom, zda umění (hudba) může být součástí boje proti totalitě či ne. Skvělý film. (29.06.2017)

Postupně houstnoucí existenciální drama o střetu dvou rozdílných světů. Američana, který podléhá vlivům propagandy a vlastně se nakonec on nechtěně staví na stranu zla, a Němce, který chtěl dělat svoji práci ve své vlasti a zcela upřímně nechápe, za co má být nyní trestán. Film je vlastně taková konverzační studiovka, která se postupně popasuje s mnoha otázkami viny s přívlastky i bez. Samotný závěr je brilantní. (16.06.2019)

Také niečo na zamyslenie. Na jednej strane veľa podnetov na premýšľanie a na strane druhej idiotský Keitel, ktorý väčšinu silných myšlienok sparodoval a obrátil na trápnosť. Si stále len omieľal to svoje, všetko zjednodušoval, nepočúval rozumné argumenty a dôvody.... Nuž, ten kto chce odsúdiť , aj odsúdi, aj za cenu, že dotyčný vyzerá ako imbecil. Často sa stáva, vlastne je to pravidlom, že veľmi ľahko sa z utlačovaných stávajú utlačovatelia. Aj tu bolo ukázané, ako bezproblémovo prebrala víťazná strana gestapácke metódy. Keď začal tomu dirigentovi premietať tie zábery z koncentračného tábora trápnosť mi stiahla viečka. Počúvať sa tu oplatilo jedine Stellana Skarsgårda. A hudba samozrejme, jedinečná... škoda, že jej bolo tak málo. Nadpriemer. 75/100 (13.02.2020)