Kamera:
Guido SeeberHudba:
Josef WeissObsahy(1)
Chudý student Balduin (Paul Wegener) podepíše s vtěleným ďáblem - kouzelníkem Scapinellim - smlouvu, na jejímž základě dostane nesmírné bohatství. A to za jediné - za svůj obraz v zrcadle. Z tohoto obrazu pak Scapinelli vytvoří Balduinova dvojníka, který skutečného hrdinu dožene k vraždě a ničení. Zoufalý Balduin se rozhodne svého zrcadlového dvojníka zastřelit... (caligari)
(viac)Recenzie (36)
Podle všeho patří Pražský student k přelomovým dílům kinematografie, ale jen proto mu nedám pět hvězdiček, když mě absolutně nebavil a zaujala mě jen scéna karetní partičky, kdy jednotliví účastníci mizí ve stínech a nakonec zůstává jen marnotratný student a jeho zrcadlové já. Raději se koukněte na některá pozdější a mnohem zábavnější expresionistická dílka. ()
Extrémně zajímavé setkání Stellana Rye, Paula Wegenera a Hannse Heinze Ewerse nad protofaustovským příběhem Pražského studenta dokáže inspirovat a zaujmout i po stoleté propasti času. Pražskému prostředí zůstává Wegener věren i nadále, když později přechází k legendě o Golemovi. A Ewers se znovu stává stěžejním mágem, když inspiruje sérii variací na další jeho téma, ďábelskou Alraunu. Technicky vynikající, dramaticky stravující a herecky podmanivá verze. Nedívejte se do zrcadla! A nikdy nepodepisujte smlouvu, pokud jste v Praze 13. května 1820. A samozřejmě pakliže máte vhodný koncert k projekci, všimněte si i skvělé Lydy Salmonové jako Lidušky, na plátně i v životě toliko partnerky klasika Wegenera. ()
Tento film není expresionistický, jak tu všude zaznívá. Byl natočen mnohem dříve, než Caligari rozpoutal vlnu expresionistické kinematografie. Nenajdeme tu expresionistické kulisy ani líčení, a pohyb herců po scéně není diktován výtvarnou kompozicí. Pražský student má blíže spíš k Sjostromovu Vozkovi smrti - využitím dvojité expozice, mysteriózním příběhem, ale i civilnějším pojetím než pozdější německá díla. Srovnávání s expresionistickými díly tedy není přesné, protože je pouze předznamenává - sám je představitelem ranější kinematografie, která ještě nebyla zdaleka tak propracovaná. Film však stojí za shlédnutí, mimo jiné i proto, že v něm jsou zachyceny mnohé pražské reálie (Belveder, pražské panorama, sousoší na Karlově mostě atp.) ()
Jeden ze základních kamenů celovečerního filmového horroru má ostré hrany a barvitou šeď. Pořád jsem si říkal, proč do hlavní role vybrali tak děsivě odpudivého herce a pak mi došlo, že pro ten atmosféricky strašidelný závěr. Jak málo v horrorech dvacátých let stačilo k navození správné horrorové atmosféry. Ono to ze začátku vypadá jako romantické drama střetu nižší a vyšší vrstvy a milostného čtyřúhelníku s nádhernou Češkou Lydou Salmonovou v roli proradné Lidušky, ale ten závěr, u toho bych si v roce 1913 v kině okousal nehty až po první klouby a doufal bych, že mi do Nosferatu stihnou dorůst. ()
Nejúspěšnější a nejslavnější dílo tzv. autorenfilmu, který se během roku 1914 vytratil, protože běžné diváky, kteří se chtěli v kinech bavit nezajímal. Student prodá svůj zrcadlový obraz ďábelskému svůdci výměnou za úspěch. Obraz ho pronásleduje a nakonec vyprovokuje osudový souboj. Je zde řada triků. Fantazijní momenty tohoto díla se staly typickým prvkem německého filmu a tato tendence vrcholí v německém filmovém expresionismu 20.let. To přízračné modro-žluté světlo filmu je působivé. ()
Galéria (11)
Fotka © Deutsche Bioscop GmbH
Zaujímavosti (9)
- Snímek Pražský student stál tehdy enormní částku 20 000 marek. (contrastic)
- Ewersova Pražského studenta můžeme považovat za vůbec první autorský film s původním scénářem - nejedná se o literární ani divadelní adaptaci, ale o skutečně svébytný útvar vytvořený ryze pro potřeby nového média s klíčovým tématem dvojnictví. [Festival nad řekou, 2010] (hippyman)
- Jednu z nejnákladnějších filmových produkcí v předválečném Německu zaštítil kontroverzní spisovatel Hanns Heinz Ewers (inspirátor Aleistera Crowleyho, ale také Adolfa Hitlera), který slavil úspěch se svým magickým románem Alrůna. [zdroj: FNŘ 2010] (hippyman)
Reklama