Pravdivá pohádka

Skutečně nádherná záležitost podle skutečného příběhu. Ale takhle nahlížet mě na něj vážně nikdy nenapadlo - a vlastně proč ne? Nádherný příběh dětství a víry a o tom, že věřit se skutečně může v každém věku a že je to krásné. Typicky elegantní britská záležitost. Nádherná dobová atmosféra anglického venkova (Yorkshire!), nádherná hudba, úžasní herci (nejen Paul McGann, O'Toole a Keitel a další velká jména v malých rolích, ale zejména ústřední dvojice sestřenic, které jsou neuvěřitelně přirozené a prostě jim to věříte). Prostě opravdu nádherná záležitost pro úplně celou rodinu, která snad nemůže zklamat, protože je skvěle natočená a fakt příjemná. Další pohříchu neznámý film, což je opravdu ohromná škoda - já ho rozhodně nevidím naposledy. Název filmu je opravdu přesný. 85 %. (02.01.2023)

Přiznávám, že jsem v dětství nehledal víly na krásných přírodních místech, ale hrál jsem si na mimozemské bytosti, z nichž některé byly ryze přátelské a jiné nikoliv. Tenhle filmový příběh jsem získal s krátkým videem vesmírných lidí v úvodu, takže tato asociace byla velmi trefná... Samotný příběh je kouzelný tím, jak z něj vyzařuje naděje a upřímnost, která odzbrojuje i "těžké váhy" - Harry Houdiniho a Sira Arthura Conana Doyla. Místy je však film slabší, dvojice rodičů zůstává jako by na povrchu věcí, ale poetika celého příběhu, závěrečné minuty s vílami i příchod zmizelého otce vše vyvažují. A ano, ten otec, který se jen mihne mezi dveřmi, je opravdu Mel Gibson, nemýlil jsem se... Věříte na víly? Tak zatleskejte! Svět není jen uchopitelný a ve všech situacích tak stroze jasný, jak by někteří z nás chtěli. Ještě, že existují děti a někteří dospělí, co se nebojí stát se jimi aspoň na chvíli... (07.11.2010)

Pravdivá pohádka není pro děti. Když už, tak pro odrostlé teenagery. Název se snaží namluvit, že jde o skutečný příběh. Ten příběh snad skutečný byl, avšak fotky byly ve skutečnosti dokonalým podvrhem, k čemuž se dvě skutečné aktérky přiznaly. Pravdivá pohádka přináší (jako většina ostatních pohádek) poselství, které pro tentokrát zní: Věřte. Samotný film mě ze začátku pomalu vtáhl do středu dění, ve kterém jsem sice dlouho nevydržel, nicméně jde o zdařilé dílo, které neurazí vůbec ničím. Můžu jen doporučit případnou televizní projekci. (04.06.2010)

Pohádkové podobenství o tom, že stále lze doufat, že sny se skutečně plní a to, v co z celého srdce věříme, se nám jednoduše nevyhne. Velmi zajímavé téma, zpracované výsostně citlivě, takže se snímek celkem statečně vyrovnává s nebezpečím jisté formy kýče - a to i díky životným, plastickým a věrohodným představitelkám holčiček, které své skřítky dokonce vyfotografovaly. Postava kouzelníka Houdiniho, s přehledem ztvárněného Harvey Keitelem, paradoxně představuje až studený racionální pohled - i ten je ale nahlodán a posléze zlomen dětskou upřímností. Sir Arthur Conan Doyle Petera O'Toola pak dává naději, že doufat a snít lze v každém věku, a to, co z dětství dělá tak kouzelné období života, snad může s sebou člověk nést i nadále. (02.07.2006)

Na tomhle snímku se mi líbí, že i když je podle skutečné události - ty fotografie jsou dohledatelné - tak nezůstává u toho, že chce za každou cenu dění racionalizovat, ale ponechává si onu krásnou dávku fantazie, která mnohým dospělým chybí. I já bych racionalizoval, což mě trochu mrzí, protože představivost je krásná. (18.08.2017)