Modré goliere

Schrader, jako už známý scénárista, vystřelil svůj režisérský debut do bezútěšného prostředí dělníků z fabriky tehdy končících 70. let. Hluboká sociální sonda do světa korupce, buzerace živořících dělníků, které se firma snaží udržet tím, že je zadluží, strach mluvit o tom, abyste nepřišli o práci, tím vším se prolíná konzumní styl života obyčejných těžce pracujících lidí, vzletné ideály a stejně, když se láme chleba, tak si stejně všichni chtějí sobecky utrhnout co nejvíc pro sebe. A to štvaní lidí proti sobě, aby se odpoutala pozornost od pravých problémů, to je nadčasová klasika. // Blue collar je termín vztahující se k manuální práci a pracovníkům, především v průmyslu. (07.07.2020)

Zajímavý film o třech dělnících, kteří si chtějí vylepšit finanční situaci a vykradou sejf místních odborů. Líbilo se mi vyobrazení amerického snu z trochu jiného pohledu - každodení těžké práce, buzerace na place, minimální mzda a s tím spojené, nikdy nekončící obavy z toho, že nedokážete zaopatřit svojí rodinu... (03.02.2012)

Nesourodý film stejně jako ústřední trojice. Kotto většinou hrál záporáky, Pryor komediální role a Keitel podivné týpky v nezávislých krimi. Dohromady mě k sobě jako trojice kamarádů nepasují. A stejné je to z filmem. Film hází komediální rozhovory, ale pod tím je to depresivní sociální drama. Mizerná, špatně placená práce ve fabrice, nekonečná buzerace, neschopní odboráři a starosti kde vzít na základní věci pro rodinu. Těžko ovšem člověk může mít k hrdinům sympatie, když si stěžují na nedostatek peněz a přitom vše propíjí v baru, nebo si udělají mejdan s koksem a děvkama. A krimi? Trojice se rozhodne vykrást odborářský trezor a vydírat odbory obsahem, ale pak neví co dál a neschopné odbory se rázem mění na všehoschopnou mafii. Moc se mi nelíbil ten žárnový mišmaš ani to jak to celé dopadne (i když to co udělá Zeke bylo reálné). Nicméně určité kvality to má a 3* si to zaslouží. (17.09.2023)

V rámci takový mojí menší exkurze do 70. let, jsem po filmech s Dirty Harrym prohledal svoje "chci vidět" a našel toto. Tohle drama docela slušně ukazuje, jak to pro obyčejný lidi bylo tenkrát v americe (ehm) docela těžký. Taky to ale nebyli žádní svatoušci, ženatí týpci chodili po nocích prcat cizí ženský a práskli 5 vejplat za koks na večer. Navzdory tomu, že mezi loupeží a reakcí ze strany odborů působil scénář dost zmateně, považuju film za celkem uvěřitelnej. (80%) (26.09.2013)

Blue-collar worker – příslušník pracující třídy, který se snaží uživit manuální prací. Žádný neohrožený (černý) hrdina, který by po nocích plánoval loupež století. Když už něco, bude si chtít nahrabat pro sebe, nikoli změnit, jak se věci mají. Ani blaxploitation, ani heist movie, jejichž žánrová zjednodušení režijní debut Paula Schradera odmítá. Kriminální rozměr byl potlačen ve prospěch rozměru sociálního. Schradera zajímá obyčejný, rodinu živící pracant, jehož hlavním nepřítelem jsou lidé ve vedení a jehož hlavním spojencem by měly být odbory. V ideální společnosti. Ne v té americké, na konci krizových (Watergate, ropa, vietnamský syndrom) sedmdesátých let, kdy málokdo věřil tomu, kdo stál nad ním. Výrobní pásy se nesmí zastavit, nehledě na případné oběti systému. Strýček Sam by se zlobil. Trojice kámošů z Detroitu, města aut, si pomalu uvědomuje, že vláda (obecně lidé ve vedení) je nepodrží. Dnes samozřejmý fakt, tehdy poměrně čerstvé zjištění. Film patří společně s Taxikářem (podle Schraderova scénáře) k tomu nejtemnějšímu, co nová generace hollywoodských tvůrců divákům naservírovala. Lidé zkorumpovaní, společnosti rozkradené. Peníze a moc vydrží více než přátelství. Schrader režíruje bez jakéhokoli patosu. Nepoužívá hudbu, nesoudí, ukazuje. Podrobnosti nevysvětluje. Nemusí. Abychom se dovtípili, stačí, že nás seznámí se situací postav, o něž se zajímá více než o akci (což mu umožňuje solidní herectví Keitela, Kotta i atypicky nekomediálního Pryora). Mezi scénami nechává volný prostor, jedna není těsně přimknutá k druhé. Co se děje mezi nimi, jako kdyby se nacházelo mimo jeho kontrolu a bylo to nevyhnutelné. Žánrový snímek by podobné nedotažení šroubů nepřipustil a na každou otázku by bryskně nabídnul odpověď. Schrader si problematičnost hledání správných odpovědí naopak velmi dobře uvědomuje. 80% (19.08.2013)