Celá noc

Na ulici vyběhne uprostřed noci dítě – holčička. Je sama. Někoho hledá. Opodál vidí objímající se milenecký pár. Zamíří k němu, ale muž se ženou cítí vetřelce a kvapně odcházejí do tmy. Střih. S holčičkou se už nikdy nesetkáme, její příběh je jeden dílek mozaiky o dalších snad třiceti částech, která ale přes svou disparátnost vypráví stále o tomtéž: o setkávání, o loučení, o vyhasnutí, o vzplanutí, o samotě uprostřed noci. Některé z postav se vrací a tak nám z pouhého vypravěčského gesta začnou vytvářet minireliéf svého příběhu: žena opouštějící uprostřed noci svého manžela, aby se k němu nad ránem zase vrátila – stále ke spícímu. Anebo k mrtvému? Chantal Akerman si dává záležet, aby otázky tvořící obvyklé rozuzlení a matrici příběhu nebyly to, na co se zde odpovídá. Místo nich nechává naplno rozehrát atmosféru letní noci ve městě plných lidí a diváka jeho vlastními schopnostmi asociace přimět ke ztotožnění se s tou či onou situací anebo „hrdinou". (garmon)