Betonová zahrada

Bezprostředně po shlédnutí nemám slov. Přestože jsem již o tomto snímku hodně slyšela, dokonale mě šokoval. Osudy dětí, z nichž každé si nese svou bolest a své tajemství, podivná láska bratra a sestry, mladší bratr hrající si na holku a děvče píšící dopisy své mrtvé matce. Již ze samotného námětu opravdu zamrazí. A když se k tomu připočte zvláštní zastřená atmosféra jednotlivých obrazů a tajemného hudebního doprovodu, věřte, že na tento snímek nedokážete zapomenout... (27.03.2008)

3 a půl. Ačkoliv je to výborně natočený příběh co se týče kamery, prostředí, hereckých výkonů a režie, velice jemný, poetický, náladový a melancholický, je to celkem nuda. Chtělo to ještě více přitlačit na pilu kontroverze, téma se tomu přímo nabízí, ale to by se režisér nesměl bát. Není to pro každého. Mně se to líbilo, ale většinovému publiku to asi nic neřekne. (17.11.2011)

O incestu vkusně a citlivě? Ano, jde to. Betonová zahrada vás o tom dozajista přesvědší. Žádné přehané moralizování, ani prvoplánová provokace... Spíše pomalu plynoucí děj, jenž vás pohltí svou komplexností. Rodina se pomalu ale jistě mění, tíží jí hrozivé tajemství... Které všechny její členy izoluje od okolí, ale zároveň spojí a proplete dohromady. Jen oni jsou schopni čelit nové situaci a vzájemně se podporovat, pochopit a to i za cenu porušení společenských i morálních konvencí. Člověk zkrátka musí pochopit onu hrozivou samotu a touhu po lásce... A jako vždy dokonalá Charlotte Gainsbourg. (01.03.2010)

"Holky můžou nosit džíny, krátké vlasy, košile a pohorky, protože bejt kluk je v pořádku. Když ale kluk vypadá jako holka, je to ponižující, protože si myslíte, že bejt holka je ponižující." Když jsem viděl film poprvé (ještě před četbou knihy) málem mě to vystřelilo z křesla a ihned se stal jedním z mých nejoblíbenějších. Když se ke mně dostala kniha, otevíral jsem jí trochu s rozpaky, zda-li náhodou neotřese mou oblibou filmu. Naštěstí se tak nestalo. Číst příběh je samozřejmě lepší, než se na něj dívat, ale kniha i film jsou obojí mistrovské kousky. Vynikající příběh o hledání místa v životě a sebe samotných mladých osiřelých "dětí", jež se ze všech sil snaží udržet pohromadě to, co jediné jim v životě zbylo - rodinu. A v rámci udržení klasických rodinných vzorců nutně musí dojít k tomu šokujícímu, incestu. Tento motiv se totiž v příběhu dá (a nebo vůbec nemusí!) vyložit mnoha způsoby a i příběh samotný se dá vyložit (nebo opět vůbec nemusí) např. i jako kritika svazujících rodinných a morálních pout. Protože vezmeme-li rodinu dogmativně, konzervativně jako neotřesitelný status, znamená to co? Táta, máma, dítě (pes) a fakt, že máma a táta se spolu intimně stýkají. Ale také to může být jen prostý a naplněný fyzický stav sourozenecké lásky. Nebo fakt, že když se začnou hormony bouřit hledá se tam, kde je to nejblíže. To už musí člověk posoudit sám. Strašně se mi líbila dějová linie nejmladšího syna, který se sám hledá a občas se obleče do ženských šatů. Skvělý styl vyprávění, skvělá kamery, fakt výborné herecké výkony všech zúčastněných (mezi Jackem a Julie to již od samého začátku jiskří tak, že jsem se obával, že mi shoří DVD přehrávač i s televizí!). Nejen jedna z nejlepších knih, co jsem četl, ale i jeden z nejlepších filmů, co jsem viděl. Jen mě strašně mrzí, že si do oblíbených filmů nemůžu dát jedenáct položek, tenhle by tam seděl jak prdel na hrnec. (25.03.2012)

Strejda Andrew zřejmě tušil proč má do jedné z hlavních rolí obsadit svou neteř Charlotte. Tady mi to ani nepřišlo nijak zvrácené, naopak vnímala jsem jen křehkost a něhu. Naprosto přirozená touha neztratit svůj jediný domov a zůstat spolu za každou cenu. Láska má mnoho různých podob a i tohle je jedna z nich. (29.06.2013)