Obsahy(1)
Vzpomínky tří dospělých lidí na dětské ozdravné pobyty v Lázních Kynžvart. „Sestry nám po večerce zakázaly chodit na chodbu, kde byly záchody, tak jsme museli čůrat za skříní.“ (filroj)
Recenzie (2)
Jsem překvapená, kolik reflexe ohledně traumatu způsobeném pobytem dětských lázních za socialismu se vešlo do 9ti minut. Autorovi se podařilo téma vytěžit jak vizuálně, tak co s týče informací předložených divákovi. Snad toto ohlédnutí bylo pro autora i terapeutické. ()
Zrovna v tomto roce má nejvíc "Husákových dětí" slavit padesátiny. Za jejich časů když někdo ve škole nestíhal, nedostal asistenta, ale pětku. Rodiče je nerozmazlovali. Tepláky se dělili mezi sourozenci, oblečení se nevyhazovalo, ale opravovalo. V mládí si zvykli, že po večírku se jde ráno do práce a ne zavolat šéfovi, že se necítí dobře jako dnes jejich děti. Jejich děti jsou přecitlivělí, rozmazlení, líní, kdekdo má nějakou diagnózu. A co je nejhorší, myslí si, že práce je zábava, chtějí, aby je práce bavila a měli dostatek volného času. A rodiče, kteří takto jezdili na ozdravné pobyty. Generace vychovávaná v úzkosti. Přechod ze socialismu do kapitalismu byl pro ně šok, stres, zhroucení hodnot. Následovala potřeba svým dětem dát takzvanou volnost, kterou si sami nemohli dopřát. Většina těchto husákových dětí jsou rodiči nynější generace, v níž psychologové nacházejí čím dál tím víc znaků chování, které se nazývá psychopatické. Sebestřednost, sdružování se na sociálních sítích spíš než v realitě, sdružování ne kvůli vztahům, ale kvůli zážitkům, nezakotvenost, flexibilita, to všechno jsou v podstatě rysy psychopatů. A na jejich rozvoji se podílí rodičovský systém. ()
Zaujímavosti (1)
- Film vznikl v rámci workshopu „My Street Films 2022“ pod lektorským vedením Zuzany Piussi a Adama Oľhy. (filroj)
Reklama